Slyšel jsem vyprávět od tří různých osob zážitky spojené s posledním autobusem, který odjížděl z města většinou ve 22:30 a odvážel hlavně pracovníky z odpolední směny po vesnicích. Příběhy se odehrály na třech různých linkách.
Prvý zážitek vyprávěl řidič autobusu a dušoval se, že je pravdivý. Jezdil na lince vedoucí z okresního města asi 20 kilometrů přes vesnice, ve kterých měl 13 zastávek.
Vyjel jsem s poloprázdným autobusem z města ve 22:30. Postupně cestující vystupovali, na deváté zastávce většinou vystoupil poslední cestující a zbylé čtyři zastávky u tohoto posledního spoje jsem obvykle vezl už jen prázdný autobus. Jednou však se stalo, že na deváté zastávce vystoupil poslední cestující, nastoupila však taková typická vesnická babka, která si koupila jízdenku na příští zastávku. Na příští zastávce jsem zastavil, otevřel dveře a viděl jsem, že babka nevystupuje. Rozhlédl jsem se po voze – babka v něm neseděla. Vstal jsem, vzal jsem baterku a díval jsem se pod sedadla, babka mohla spadnout nebo omdlít – nikde však nebyla. Znovu jsem vůz prošel, skutečně nebyla nikde.
Odjel jsem zbylé tři zastávky, ani jsem v nich nezastavoval, jen jsem přibrzdil. Když jsem zpomalil u poslední zastávky a pomalu jí projížděl, ozvalo se za mnou:
„Pane řidič, zastavte! Chci vystoupit.“ Zabrzdil jsem a nevěřícně jsem zíral: U dveří stála ta babka, kterou jsem marně hledal o tři zastávky dříve.
„Paní, vy jste měla vystoupit už o tři zastávky dříve!“ řekl jsem.
„Já vím, já jsem zapomněla.“
Vystoupila a zmizela ve tmě.
Slyšel jsem jiné vyprávění, jak někdo hledal marně kohosi v místnosti a nenašel ho, ačkoliv tam hledaný byl. Prý ovládal sugesci a vsugeroval mu, že ho nevidí. Nechce se mi věřit, že něco takového je možné.
