Vzpomínám si, že někdy v padesátých létech nám učitelka ve škole při hodině biologie říkala, že v Sovětském svazu se prý podařilo vyrobit živou hmotu.
Měl jsem však pocit, že učitelka není o tom tak docela sama přesvědčená. Dnes je to již zapomenutá historie, ale ve své době to byla ožehavá věc. O co šlo?
Olga Borisovna Lepešnická byla nadšená revolucionářka z okruhu V. I. Lenina. Abych byl objektivní, tak uvedu, že kromě své dcery vychovala několik sirotků, které zplodila válka a revoluce. Ostatní, co o ní budu psát, už bude jen negativní. Pracovala v Morfologickém ústavu akademie lékařských věd v Moskvě. Jako správná revolucionářka považovala za svoji povinnost vyvráti buržoasní vědu. Přišla s teorií, že buňky mohou vznikat samovolně z živé hmoty, kterou ovšem přesněji nespecifikovala, ale podle jejich představ se nacházela volně kolem nás. Dokazovala to na vajíčku. Žloutek nemá buněčný charakter, a přesto se z něho vyvine kuře. Napsala o tom v r. 1945 knihu. V roce 1950 byla svolána porada pouze pro zvané, která měla posoudit výsledky výzkumu Lepešnické. Ta je předložila formou přednášky, kterou zakončila slovy: „Na závěr chci vyslovit nejupřimnější a nehlubší vděčnost nejgeniálnějšímu ze všech vědců, vůdci pokrokové vědy, drahému soudruhu Stalinovi… Ať žije náš veliký Stalin, velký vůdce světového proletariátu a celého pokrokového lidstva.“ V následující diskuzi zaznělo 27 příspěvků opěvujících velikost objevu Lepešnické. Pochopitelně následovala vysoká státní vyznamenání. O jejich výsledcích museli mluvit učitelé na všech školách.
Taky hledala cestu, jak zamezit stárnutí buněk, o několik století dříve se tomu říkalo hledání elixíru mládí. Došla k závěru, že je to možné pomocí kouplí v roztoku sody. Po zveřejnění tohoto objevu byla v Moskvě vykoupení soda.
Zpochybňovat její objevy se odvážil pracovník stejného ústavu Jakov Rapoport. Skončil ve vězení, které přežil. Jeho vzpomínky byly publikovány v časopise Nauka a žizň 1988 v č. 9, ze kterého jsem čerpal.
V titulu jsem položil otázku: Omyl nebo falzifikace? Na počátku byla chybná ideologie, které Lepšnická uvěřila. A své výzkumy vedla tak, aby jejich výsledky potvrzovaly tuto ideologii. Pokud někdo měl k jejim výsledkům připomínky, zatočila s ním jako správná revolucionářka.
