Je to velikonoční jitro asi před 2000 lety, kdy nejen vyšlo slunce, ale současně se z nebe snesl anděl a z hrobu vyšel Boží syn. Evangelia nás dost podrobně informují, co tenkrát lidé dělali.
Začněme u těch nejvyšších: Nazítří, v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: „Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob, aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první.“ Pilát jim odpověděl: „Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré.“ Oni šli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž. (Mt 27,62-66)
Mocní tedy byli prozíraví a vytušili nebezpečí, které hrozí. Pro případ nebezpečí mají ozbrojenou moc a tu také použili. A tak vojáci, zocelení v bojích za rozšíření impéria či při potlačování povstání v některé provincii nebo alespoň při stíhání loupeživých band, dostali pro ně směšný úkol: Hlídat mrtvé tělo, aby ho neukradli vystrašení učedníci. A tito vojáci se dávají na útěk. Neuvěřitelné.
A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. (Mt 28,2-4). Taky ironie: na jedné straně neozbrojený anděl, který si vojáků nevšímá, a na druhé straně ostřílení vojáci tehdy nejmocnější armády světa jsou vyděšeni, protože se s něčím podobným nesetkali.
Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes. (Mt 28,11-15). Když ozbrojená moc selhala, sáhli mocní k dalšímu osvědčenému prostředku, ke lži. Kdyby to náhodou četl někdo mladý, tak musím říci, že to je fake news, aby rozuměl.
Nic nového, většinou to zabere. Jen málo lidí si tenkrát řeklo: „Jak to, že ti vojáci nejsou zavření? Spánek na stráži se vždy tvrdě trestal. Naopak mají dost peněz, tady něco nehraje.“ Tenkrát ovšem jen málo lidí používalo svoji hlavu, většina lidí té zprávě věřila.
Ženy, jak bylo zmíněno, šly omýt mrtvé tělo a natřít ho vonnými mastmi. U žen je obvyklé, že mají sklon k pořádku a k čistotě a každý nepořádek a nečistotu musí napravit, obzvlášť když se to týká milované osoby. Moc logiky však v tom jejich chování nebylo: neuvážily, kdo jim odvalí kámen, ani nepamatovaly na to, že se nesmí poskvrnit vstupem do hrobu. Řídily se zkrátka citem, s logikou to bylo slabší.
Muži se chovali logicky, jak je u nich obvyklé: Věděli, že jim hrozí nebezpečí, byli proto zavřeni doma. Když ženy přišly od hrobu, pak:
Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. (Jn 20,4-8)
Jak to, že běželi jen dva? Proč neběželi i ti ostatní? Báli se vyjít ven? Nejspíš.
Jan tedy doběhl první. Možná proto, že byl mladší, možná proto, že Ježíše více miloval. Jan zůstal stát u vchodu do hrobu, vstoupil tam až po Petrovi.
I na tomto detailu je vidět, že ho respektoval jako vůdčí osobnost. Když Petr porušil zákaz vstupu do hrobu, bylo to pro něho signálem, že může taky.
To všechno odpovídá zkušenostem i z naší doby. Ale přesto jsem to měl apoštolům za zlé, že nepamatovali, že Ježíš předpověděl své vzkříšení. Až do doby, kdy ještě za minulého režimu proběhla tiskem zpráva vyslovená nějakým zahraničním odborníkem, totiž že apoštolové podlehli autosugesci: Při skupinové halucinaci uviděli Ježíše. Od té doby jsem se již na ně nezlobil. Naopak jsem byl vděčný Tomášovi, že mi dal jistotu, že o halucinace nešlo.
Zůstal mi jeden problém: Marie. Nebyla mezi ženami, které šly ráno ke hrobu. Evangelia o tom mlčí, tak je prostor pro dohady. Někteří říkají, že Ježíš se jí zjevil jako prvé osobě hned po svém zmrtvýchvstání. Taky jsem se setkal s tvrzením, že víra Marie v Ježíše byla tak hluboká, že toto zjevení nepotřebovala. Věděla, že Ježíš vstane, poněvadž jeho slova uchovávala v srdci. Mně se nejvíce líbí názor, že Maria byla s Ježíšem v mystickém spojení, podobně jako mnohé omilostněné osoby v průběhu dějin, a že není co řešit.
Tak se mi zdá, že se za ta dvě milénia tak mnoho nezměnilo. Samozřejmě, vojáci dnes nemají kopí, ale pušky. Avšak ani ty v mnohých situacích nepomohou. K šíření pravdivých i nepravdivých informací používáme internet, ale i dnes jen málo lidí používá hlavu k jejich rozlišení.
