Do školy jsem začal chodit v rodné vsi v roce 1949. Občas přijel z města pan doktor a očkoval nás. Proti čemu? Hned vám to povím.
Proti oknu. Pan doktor špatně viděl, tak nás vždy očkoval proti oknu. Poslední očkování prováděné ve škole jsem zažil v roce 1960. To jsem již byl na gymnáziu. Tenkrát to ovšem byla Jedenáctiletá střední škola a maturovali jsme v 17 letech. Brzy na to však byla změněna na Dvanáctiletou střední školu. To poslední očkování jsme dostali na lžičku a bylo proti dětské obrně.
A jak jsme se k tomu stavěli my a hlavně naši rodiče? Nevím, že by se někdy o tom diskutovalo. Naši rodiče měli zkušenost, že za jejich mládí děti umíraly na neštovice, záškrt, spalničky a další nemoci a doufali, že tomu už bude konec. Epidemii obrny po válce pamatuji i já. V naší vesnici byly tři případy dětské obrny. Byla to děvčata, jedna z nich byla moje sestra. Všem třem zůstala zdeformovaná noha a bylo to vidět na chůzi. Během života jsem se však setkal s více lidmi, kteří následkem prodělané obrny chodili o berlích. Znali jsme taky příběh naší gymnastky Elišky Misákové, u které vypukla dětská obrna, když byla v r. 1948 na OH v Londýně a tam také zemřela. Všichni jsme tedy měli radost, že se objevilo něco proti těmto nemocem. Já jsem měl mnohem později radost, když se objevilo očkování proti chřipce. Trpím totiž zánětem trojklaného nervu. Po každé chřipce přicházely ráno a večer v několika vlnách prudké bolesti hlavy. Naštěstí druhý den byly trochu mírnější, třetí den zase trochu poklesly a po týdnu odezněly. Od té doby, co se na podzim nechávám očkovat proti chřipce, mám pokoj. Jednou jsem na to zapomněl a v zimě jsem po chřipce opět trpěl. Od té doby si dávám pozor, abych to očkování nepropásl.
Druhým důvodem, proč za mého mládí lidé nereptali proti očkování, bylo, že se tenkrát ještě uznávaly autority. Já mám dojem, že nejvíce se uznávaly autority před 1SV. Většina lidí tenkrát uznávala boží autoritu, autoritu císaře pána, ale i autoritu lékařů či učitelů. Po První světové těchto lidí začalo ubývat a po Druhé světové začalo velmi přibývat lidí uznávajících „alternativní“ autority. Lidé přestávali uznávat boží autoritu, většinou se takoví lidé označují jako ateisté. Podrobnější rozbory však ukázaly, že jen docela malou část lidí lze označit jako ateisty, většina lidí sice neuznává boží autoritu, věří však na Osud, horoskopy, převtělování duší (u nás věří v reinkarnaci mnohem více lidí než v poslední soud), esoteriku a nepřeberné množství dalších alternativ. Stejně tak přibývá lidí, kteří nevěří lékařům, věří však léčitelům a různým alternativním metodám.
Zajímavé je také podrobné zkoumání, jak k tomu došlo. Není to důsledek logických úvah, ale spíše záležitost emoční. Někdo je řekněme sukničkář. Nevyhovuje mu, že křesťanství označuje manželskou nevěru jako hřích, proto ho vymění řekněme za hinduismus. Pravý důvod však nepřizná ani sám sobě. Každému o své nové víře vykládá a každého pro ni přesvědčuje, což je prý důkaz toho, že si jí není sám jist. Jestliže je víra lidí mnohem více záležitostí emoční než rozumovou, pak to má jeden důsledek: Nelze takovéto lidi přesvědčit žádnými logickými argumenty. V 70. letech minulého století udělaly jedny britské noviny pokus: Vzaly několik mužů od chlapce až po zralý věk a stejné množství žen taktéž různého věku. Nechaly udělat od psychologů rozbor jejich povahových vlastností. Pak pozvaly skupinu astrologů, kteří se živili zhotovováním horoskopů. Každému ukázali jednu osobu, dali mu přečíst rozbor povahy zhotovený psychology a konečně jim dali 3 data narození. Astrologové měli pouze přiřadit jedno z nich k dané osobě. Jejich úspěšnost byla 31%. Kdyby si házeli kostkou, úspěšnost by měla být 33%. Toto vše publikovali. Výsledek? V horoskopy věří v Britanii stále více lidí. V 80 letech minulého století tehdejší rakouský časopis Kurier si objednal člověka zabývajícího se hledáním geopatogenních zón. Požádali ho, aby jim prozkoumal redakční místnosti a zakreslil výsledky do předloženého plánku. Postupně pozvali celkem 7 proutkařů. Dostali 7 různých nákresů patogenních zón. Publikovali to, ovšem víru lidí, kteří v to věří, nijak nezviklali. Bohužel jsem si nezapsal datum vydání zmíněných novin a časopisu, což může u mnohých vyvolat nedůvěru. Těm mohu doporučit, že si mohou pokus zopakovat: pozvat si dva nebo tři proutkaře a nechat si prozkoumat byt či pracoviště by neměl být problém.
Jen dodávám, že vím o poměrně nízké účinnosti očkování proti covidu, připouštím, že se můžou u něho objevit i nějaké vedlejší účinky, jsem však přesvědčen, že má více kladů než záporů.
