Měl ho tady nedávno ve svém blogu Vladimír Havránek. Názory v diskuzi byly samozřejmě rozdílné. Jestliže někoho hodnotím, tak moje hodnocení něco vypovídá o hodnocené osobě a také něco vypovídá o mně.
Nejlepší hodnocení je takové, o kterém lze říci: To je tak objektivní, že nelze poznat, kdo to psal.
Každý papež se snaží řešit problémy své doby. Jan Pavel II. považoval za velký problém komunizmus a řešil ho. Sekretář arcibiskupa Tomáška (jméno jsem zapomněl) řekl, že kardinál Tomášek dostal od papeže Pavla VI. pokyn, že komunizmus je silný, musí se pokoušet o nějakou formu soužití. Když se stal v roce 1978 papežem Jan Pavel II., dostal od něho arcibiskup Tomášek pokyn: Komunizmus padne, nepřistupovat na žádné kompromisy s vládou. Samozřejmě byly tyto pokyny důvěrné. Postoj toho polského papeže byl úspěšný. Bylo to myslím 1. prosince 1989, kdy Michail Gorbačov navštívil Vatikán a ve svém projevu prohlásil, že Jan Pavel II. porazil komunizmus. My jsme v té době prožívali euforii z Listopadu, tak to mnoha lidem uniklo. Tady se mi vybavuje Stalin, který při zmínce o papeži se zeptal: „Kolik má ten Vatikán divizí? Žádnou? Tak s ním nemusíme uvažovat.“ Ekonomický potenciál Vatikánu je taky nulový, ale někdy je s ním dobré počítat. Samozřejmě Jan Pavel II. ukazovat i na mnohé další problémy. Například při návštěvě vyspělých států měl zpravidla v projevu větu: „Národy bez dětí jsou národy bez budoucnosti.“
Papež František čelí mnohačetným problémům dnešní doby. Jedním z hlavních je nápor islámu. Ovšem tento nápor má mírovou formu emigrace. Proto volí odpovídající reakci. Například v únoru loňského roku podepsal s vrchním imámem univerzity Al-Azhra dokument o lidském bratrství. Tenkrát jsem tomu věnoval jeden blog. Když v historii muslimové obsazovali křesťanské krajiny vojensky, vyhlašovali papežové křížové výpravy. Dnes se to v našich končinách hodnotí negativně.
