Nedávno jsem se tady zmínil, že bratr (už nežije, silniční havárie si vybrala svou daň) měl více dětí. Vzpomněl jsem si, že neteř jednou vyprávěla, co se jí přihodilo, když studovala.
Při hodině psychologie je vyučující vyzval, aby každý vyprávěl nějaký příběh, pravdivý nebo vymyšlený. Ostatní pak měli říci, zda je příběh pravdivý či vymyšlený a měli svůj názor zdůvodnit. Když došla na ni řada, spustila:
O letošních prázdninách nejstarší bratr nikam nejel, protože je již ženatý a čekají mimino. Druhý bratr, který již vydělává, si koupil letenku a letěl na Kavkaz. V kempu se seznámil nějakým horolezcem, tuším, že to byl Francouz. Spolu pak vystoupili na Elbrus. Pak se rozešli. Bratr se vrátil domů, Francouz pokračoval do Turecka.
Další tři bratři, kteří ještě studují, jeli stopem do Turecka a tam chodili po horách. V kempu se dali do řeči s jedním turistou z Evropy. Když se mu představili, tak řekl, že s mladíkem stejného příjmení vystoupil na Elbrus. Potvrdili mu, že to byl jejich bratr.
U žádného příběhu nebyly spolužáci jednotní v posuzování: pravdivý-nepravdivý. Pouze u příběhu, který vyprávěla neteř, se všichni shodli na tom, že není pravdivý. A všichni to zdůvodnili stejně: „Nemůžeš mít pět bratrů!“ Byl to však pravdivý příběh, má pět bratrů.
