A to je moc dobře. Podle některých pramenů až 95 % kovů se recykluje, což se u jiných materiálů nedaří. Dnes se recykluje i beton z bouraček. Rozdrtí se, armatura se vybere a drť se znovu použije.
Vzpomínám si, jak se v 50. letech minulého století začaly objevovat plastické hmoty a vkládaly se do nich velké naděje, dokonce někteří předpokládali, že vytlačí kovy. Plasty se rychle rozšířily do mnoha oblastí. Z některých zase ustoupily. Vzpomínám si, že někdy v roce 1965 jsme stáli fronty na silonové košile. Byly 3x dražší než bavlněné, byly však zářivě bílé a snadno se praly. Brzy jsme však přišli na to, že bavlněné jsou lepší. Dnes se ukazuje, že plasty, kterých se všude povaluje hodně, a snadno se dostávají i do moře, jsou ekologicky škodlivé. Plechovky, které se také všude povalují, se po čase přemění na oxid hliníku, který neškodí.
Nejvíce škodí plasty v oceánech. Plechovky tam jsou taky, klesnou však na dno a než se plechovka rozpadne, naleze do nich vodní havěť. Když klesne na dno křižník, trvá to dlouho, než se rozpadne, ale v jeho kajutách zatím bydlí mořské potvory.
Valná většina kovů však recykluje. S ním je spojen jeden problém: V oceli se zvyšuje obsah doprovodných prvků. Ve vracích aut a ve vyřazených strojích a přístrojích zůstávají kusy měděných kabelů a v opakovaně recyklované oceli se tak pomalu zvyšuje obsah mědi, cínu a dalších prvků. Neumíme je při přetavování odstranit, jedinou možností je ocel přehřát. Doprovodné prvky mají nižší bod tání než ocel, proto se při přehřátí odpařují. Je to však drahý postup, snižuje se tím životnost pecí. Doprovodné prvky jsou v některých případech velmi nežádoucí, například turbínové hřídele mají jejich obsah silně omezen. Při výrobě oceli na takovéto součásti se používá hlavně železo přímo vyrobené z rudy, množství šrotu se v tomto případě omezuje.
Šrot se však může využít i pro uměleckou tvorbu, jak ukazují přiložené obrázky.
Nepřekonatelný je v této tvorbě Francouz Jean Pierre Augier. Pokud se chcete podívat na poetická díla tohoto umělce, najdete je například na adrese:
http://www.jean-pierre-augier.com/index.php/fr/oeuvres
Myslel jsem, že tímto skončím tento poněkud nesourodý cyklus. Jelikož jsem zaznamenal příznivé ohlasy, budu ještě trochu pokračovat.
