O Napoleonovi byly napsány stohy publikací. Jedny se zaměřují na jeho politické úspěchy, druzí rozebírají roli Napoleona jako vojevůdce, třetí pitvají jeho milostné avantýry a nedávno tady byl blog popisující jeho nemoci.
V Napoleonově době však se začaly velmi zvolna uplatňovat parní stroje, jejichž výroba byla možná jen díky kovům. Před tím byly většina strojů a nástrojů ze dřeva a byly pouze okované: tehdejší pluhy měly jen kovovou radlici, ostatní bylo ze dřeva, podobně i ostatní zemědělské nářadí. Vozy a kočáry byly také ze dřeva a okované. Dokonce se dělaly hodiny ze dřeva. Více vynálezců se jalo konstruovat šicí stroj, hlavním konstrukčním materiálem bylo pro ně dřevo. Parní stroj však musel být celý z kovu. Neznali tenkrát svařování a obrábění kovů bylo v plenkách. Vynálezci tehdy museli řešit velmi mnoho problémů.
Jedním z takových vynálezců byl Robert Fulton. Pocházel z USA, cestoval však po světě a nabízel své služby. V roce 1803 předvedl Paříži na řece Seině malý parník a šel za Napoleonem, aby financoval větší projekty. Neuspěl a Fulton se vrátil za oceán, kde realizoval stavbu kolesového parníku schopného komerčního provozu. Když po prohrané bitvě u Waterloo odváželi Britové Napoleona na ostrov sv. Heleny, použili k tomu parník. A Napoleon viděl, že lze parním strojem pohánět loď, která tak může plout i za úplného bezvětří, dokonce proti větru. A došlo mu, že kdyby financoval Fultona, mohl mít parníky on a s nimi by byl schopen vtrhnout do Anglie. Plachetnicemi to nešlo, vanou tam převážně západní větry. Napoleon zvažoval prokopání tunelu pod kanálem La Manche. Podkopáním hradeb se sice podařilo dobýt nejedno město, ale v tomto případě se to ukázalo jako nereálné.
Za Druhé světové války prý vědci přesvědčovali americké politiky, aby uvolnili peníze na výzkum štěpení uranu. Politikům se zdála požadovaná suma vysoká a pochybovali o účelnosti akce. Vědci prý poukazovali právě na tento příběh Napoleona a Fultona a zabralo to, vláda se rozhodla financovat projekt Manhattan.
