První poznámka se týká toho, že novou vládu vede premiér vyšetřovaný kvůli dotačnímu podvodu a zhruba polovině lidí to nevadí. Druhá poznámka se týká toho, že za její podporu budou komunisté něco chtít.
Mnoho lidí opakuje presumpci neviny. Pokud někdo není pravomocně odsouzen, hledí se na něho jako na nevinného. To je pravda, ale: Někdy soud na vyšetřovanou osobu uvalí vazbu. To v případě, že by mohl pokračovat v páchání trestné činnosti nebo by mohl ovlivňovat svědky nebo jiným způsobem mařit vyšetřování. Jestliže se na to podíváme nezaujatým pohledem, musíme konstatovat, že pokud vyšetřovanou osobu jmenujeme premiérem, tak mu právě vyjmenovanou činnost umožníme. Pokud někdo namítne, že ústava nezakazuje takovouto osobu jmenovat premiérem, tak mu odpovím, že tvůrcové ústavy považovali za absurdní, že by někdo mohl mít takový nápad. Na námitku, že ANO vyhrálo volby, uvedu, že žádný demokratický stát neumožňuje, aby se o trestním stíhání, výši trestu a čemkoliv, co souvisí s trestním řízením, rozhodovalo všelidovým hlasováním. Uvedu příklad z mateřské školky: Paní učitelka si všimne, že Lukášek je malátný, žloutnou mu oči a má tmavou moč. Oddělí ho od ostatních dětí a volá Lukášově mamince, zda si ho vyzvedne či zda má volat sanitku, poněvadž má podezření na žloutenku. Kdyby všechny děti chtěly, aby Lukáška k nim pustila, že si s ním chtějí hrát, a paní učitelka ho k nim pustila s odůvodněním, že si to děti odhlasovaly, pak by to byla chyba. A také by byla chyba, kdyby řekla: „Dokud jaterní testy nepotvrdí, že má žloutenku, považuji ho za zdravého.“
Ozvalo se mnoho hlasů, že komunistická strana měla být hned po Listopadu zakázána. Domnívám se, že by to nestačilo. Měl by se udělat důkladný rozbor, proč jsme asi jediný komunistický národ na světě: Před 2. Světovou válkou byli u nás komunisté velmi silní. Většina spisovatelů a mnoho dalších umělců byli členy komunistické strany, nebo hlásali komunistické myšlenky, například Voskovec a Werich, viz film Hej rup či jejich reportáže ze SSSR. Tak tomu nebylo v žádném evropském státu a zřejmě na celém světě. V r. 1946 komunisté drtivě zvítězili (jen v Česku, na Slovensku vyhráli demokraté) a hladce převzali moc, v sousedních státech je k moci dostala Rudá armáda. U nás bylo na milion obyvatel více komunistů než v SSSR a to ještě ve všech firmách nemohli přijmout do strany všechny zájemce z řad THP, poněvadž musel být dodržen nějaký poměr mezi THP a dělníky. Ve všech sousedních zemích (i na Slovensku) se komunisté přejmenovali na demokratickou levici a brzy zanikli. U nás se nepřejmenovali a daří se jim. Nemělo by smysl zakazovat komunistickou stranu, aniž by se zjistilo, z jakého podhoubí u nás vyrůstá. Už mnoho let volám po provedení takovéhoto rozboru, i na tomto portále. Všichni historici, politologové, filozofové a další tento problém obcházejí velkým obloukem. Kdo se nepoučí z historie, musí si ji zopakovat. Někteří však tvrdí, že poprvé událost probíhá jako tragédie, podruhé jako fraška. Kéž by ti druzí měli pravdu.
