Platí zákony, předpisy a nařízení pro všechny stejně nebo je to diferencované? Teoreticky je to jasné, ale jak je tomu v praxi?
Nejstarší dochovaný kodex práva je Chammurapiho zákoník a ten má jiný metr pro lidi svobodné a jiný pro otroky. Podobně je tomu i v jiných kodexech. Židé byli první, u nichž se v Bibli, ve 20. kapitole knihy Exodus, objevují morální normy závazné pro všechny bez rozdílu společenského postavení. Trvalo to však dlouho, než se tento postoj prosadil. Ale jen teoreticky. Prakticky ti mocní se necítili tak úplně různými normami a předpisy vázáni. Tedy byli takoví mocní, kteří říkali: „Prvně já musím dodržovat všechny zákony, příkazy a nařízení, a teprve pak totéž mohu vyžadovat po všech ostatních občanech.“ Zdá se mi, že je více těch, kteří si podobné problémy nepřipouští. Například náš pan prezident, když mu v nemocnici nechutnal oběd, poslal si do hospody pro jiné jídlo. Vzpomínám si, jak jsem ještě za minulého režimu chodil na rehabilitace. Dvakrát jsem se na rehabilitaci nedostavil. Jednou mi do toho něco vlezlo, jednou jsem zapomněl. Já jsem i v mládí býval roztržitý. „Končíme s rehabilitacemi pro vaši nekázeň!“ řekla mi příslušná pracovnice. I dnes prý někteří neukáznění pacienty uslyšeli slova: „To chcete, aby vám zdravotní pojišťovna proplácela léčbu, když porušujete léčebný režim?“ Že je pro člověka při léčbě nemoci jater důležité dodržovat předepsanou dietu, je snad všem jasné.
Již nějakou dobu jsou v našich nemocnicích kvůli covidu zakázány návštěvy. Za panem prezidentem se však chodilo, dá se říci, houfně. Ty návštěvy jsou zakázané proto, že se jednak mohou nakazit pacienti, u nichž to může znamenat nepříjemnou komplikaci léčby, a jednak se může nakazit personál. V případě nákazy pana prezidenta to není tak velká komplikace, protože svoje povinnosti může plnit ve skleněné kleci. A kdyby nemohl, jsou připraveni lidé, kteří jeho práci rádi převezmou. V případě nákazy zdravotního personálu by byla situace mnohem složitější. Zdravotníci by nemohli pracovat v kleci a nenašel by se nikdo, kdo by jejich práci převzal, protože práce zdravotníka vyžaduje speciální vzdělání.
Tedy i u nás zásada, že všichni máme stejné povinnosti, platí jen teoreticky.
