Když je člověk v tísni nebo tíseň v člověku, je to vidět. A politici k národu v tísni pronášejí jiné projevy a dělají jiná gesta, to lze doložit mnoha příklady.
Třeba Stalin do projevů pronesených v době 2.SV přidával do oslovení: Bratři a sestry! Z gulagů nechal propustit všechny pravoslavné kněze. A když Němci stáli před Moskvou, nechal dát do stíhačky nejznámnější ikonu Bogorodice (Panny Marie), kterou mají v Kremlu, a nejlepší ruský pilot s ní třikrát obletěl Moskvu.
Beneš prý (nestihl jsem si to ověřit) v poslední projevu řekl: „Český národe, klaníš ce císaří a ne Kristu“. Pod tím císařem většina prý pochoili Stalina. Jinak to byla narážka na to, že v antickém Římě gladiátoři při vstupu do arény zdravili císaře: „Zdráv buď, císaři, jdoucí na smrt zdravíme tebe.“ Křesťané vedení do arény však volali: „Kristus, ne cézar!“ Toto zvolání použil v jednom z prvých projevů i Havel, neznal však jeho původ. Domníval se, že pochází od Petra Chelčického. Projevy dnešních politků celkem z těchto pravidel nevybočují.
Důležité je, jak se lidé chovají, když tíseň pomine. Vzpomínám si, že jsem v dětství četl prý pravdivý příběh o nějakém lordovi, který se vypravil v 19. století do Alp na kamzíky. Tenkrát je ještě bylo možné lovit. S namířenou puškou se hnal za jedním kamzíkem a zřítil se do rokle. Naštěstí zůstal viset na výstupku. Klepal se tam strachy a dušoval se, že s touto vášní skončí. Jeho sluhovi se odvážným manévrem podařilo pána zachránit. „Jdeme do hotelu a odjedem domů.“ prohlásil lord. Sotva vykročili, objevil se kamzík. Lord popadl pušku a vyrazil za ním. Po několika krocích se zřítil do rokle, tentokrát však dopadl až dolů a nepřežil. Jedno přísloví říká, že cesta do pekla je dlážděná dobrými předsevzetími. Jsou však případy lidí, kteří v krizové situaci změní smýšlení a hlavně chování trvale. Třeba jsem znal jednoho muže, který v mládí vedl takový život… Jak to kulantně říci? Řekněme, že vedl brožovaný život. Tím slovem „brožovaný“ míním nevázaný. No, a pak to změnil. Impulem k tomu byla smrt jeho matky, přesnějí její umírání, které nějakou dobu trvalo a syn to těžce prožíval. Uvidíme, až bude překonána koronavirová krize, kdo má jakou paměť. Tedy spíše vůli.
