Malé dítě jich má mnoho a postupně si je musí vylepšovat. Ale i v dospělosti přijdeme na to, že naše představa nebyl správná.
Já jsem jako dítě uslyšel větu „kostky jsou vrženy“. Jelikož jsem si rád stavěl z kostek, představil jsem si, že někdo ty hranaté dřevěné kostky snědl, že ho musely tlačit a … Smysl výroku „kostky jsou vrženy“ jsem si tedy pro mne uspokojivě vyložil. Už nevím, kdy jsem si představu opravil.
Hanzelka a Zikmund v cestopise z Ameriky přiznávají, že jeden z nich měl jako dítě představu, že jedna z nejznámějších mexických sopek se jmenuje Pokakal se Petr, jelikož to však je neslušné, Mexičané jí říkají Popocatépetl. Když tam však přijeli, už měli představu opravenou.
V mládí jsem, podobně jako moji vrstevníci, často chodil do kina. Oblíbené byly italské filmy, hlavně veselohry o zlodějích a podobně. A snad v každém filmu byla řada hádek, ve kterých ta italština zněla tak specificky. Když jsem se o hodně později do Itálie dostal, byl jsem překvapen, že ta italština zní docela pěkně a žádnou hádku jsem nikde neslyšel.
Stejně tak oblíbené byly francouzské filmy, ve kterých hrála Brigitte Bardot a další krásné herečky. Podobně jsem v mnohém románu narazil na výraz „krásná Pařížanka“. Na základě toho jsem si udělal představu o Pařížankách. Když jsem tam mnohem později přijel, divil jsem se, že nepotkávám na ulici ženy odpovídající mé představě. Až jednou jsem uviděl v metru dvě skutečně pěkná děvčata. Když procházela kolem mne, tak zjistil, že mezi sebou mluví polsky. Ano, v Polsku je mnoho pěkných děvčat, v Rusku také a zdá se mi, že nejvíce jich je na Ukrajině. Ve Francii jsem však na ně neměl štěstí.
Když jsem poprvé přijel do Londýna, bylo tam pěkné počasí. Já jsem však žil s představou londýnské mlhy, o které jsem různě četl a slyšel. Jules Verne v knize „Cesta kolem světa za 80 dní“ nazval hlavního hrdinu, anglického gentlemana Phileas Fogg. Odtud ta moje představa. Po několika dnech jsem na ulici slyšel dvě děvčata mluvit česky. Oslovil jsem je: „Vy tady asi hlídáte děti.“ – „Ano, jsme tady jako ópérky“ odpověděly. - „A mlhu jste tady zažily?“ ptal jsem se. – „Mlhu? Proč se ptáte.“ – „Já jsem měl představu, že je zde často mlha.“ – „Já jsem ji tady ještě nezažila, ale jsem tady teprve jeden měsíc.“řekla jedna. – „Já jsem ji tady několikrát za toho půl roku zažila, ale nebylo to nic moc.“ Dodala druhá. Asi si musíme svoje představy upřesňovat celý život.
