Tepláky jako domácí oblečení tak nějak stále patří k českému stylu. Jsou pohodlné, teplé, příjemné... Ale disponují často něčím, co někdy dokáže značně znepříjemnit život - ŠNŮROU!
Ano, šňůrkou. Praktickou, leč zákeřnou šňůrkou. Znáte to. Něčemu relativně důležitému a složitému se doma věnujete (montáž poličky, lepení pantoflí, porcování tchýně...) a nechcete od toho zbytečně odbíhat, abyste neztratili nit a tak zadržujete třeba malou (ale někdy nedejbože i velkou potřebu). Jenže to nejde do nekonečna a nastane chvíle, že už opravdu MUSÍTE!
Jenže zatímco Bůh vymyslel geniální způsob snadného použití šňůrky - smyčku, Ďábel ihned přišel s jejím vylepšením a to samovolnému zamotání v uzel. A ten se zásadně vyskytne v tu nejnevhodnější dobu.
Dostáváte se do prekérní situace. Už opravdu MUSÍTE, doběhnete, zatáhnete za konec smyčky a ... nic. Šňůrka nepovoluje! Je na ní uzel. Protože jste už opravdu MUSELI a spěchali, zatáhli jste za konec smyčky dostatečně razantně, aby se uzel řádně dotáhl.
Živě si vzpomínáte na svoje skautské dovednosti, kdy pro vás rozmotání něčeho tak banálního, jako je uzel, nebylo sebemenším problémem. Jenže tehdy byl jediným stresovým faktorem pouze sám uzel, zatímco nyní je tu ještě faktor nezbytné potřeby sundat tepláky a vykonat potřebu. Pod takovým stresem prsty odmítají jinak bravůrní spolehlivost, lámou se nehty pokoušející se uzel povolit a vyhraněné emoce nutí ruce stahovat tepláky i přes odpor šňůry, čímž se ovšem uzel ještě více dotahuje. Začínáte propadat panice a myslet na nejhorší. No co, tepláky snad mají poměrně dobrou savost, pod vámi jsou snadno omyvatelné dlaždičky, pračka funguje, voda teče...
ŠŇŮRA JEDNA ZATRACENÁ JÁ JI SNAD PŘERVU!
... a v tomto okamžiku vzburcujete poslední síly k poslednímu pokusu zdolat uzel. Daří se vám to.
Pak už se dostaví nebetyčná úleva. Děkujete Bohu, že se nebudou realizovat katastrofické scénáře, tepláky zůstanou suché, dlaždičky čisté, pračka vypnutá...
A vy se můžete v klidu vrátit k nedokončené činnosti.
