Pohádka o malém krámku

Pohádka pro malé i velké. Tento příběh je zcela smyšlený. Podobnost s žijícími postavami a jmény je neúmyslná a čistě náhodná. ;-)

Byl jednou jeden malý krámek. Nic moc extra v něm z minulosti nebylo. Regály, pár chlaďáků a mrazáků na potraviny a zboží. No a získal ho od starého majitele, svého známého, za pár šestáků nový majitel Václav. A Václav si řekl: 

"Hergot, já jsem majitelem krámku! To je potřeba, aby to bylo vidět! Musím koupit nové auto!"

A tak koupil nové auto na leasing a splácel. Krámek jakžtakž funguval dál setrvačností. Lidé stále chodili, ikdyž remcali, že nesvítí zářivky nad regály a zboží je málo a neodpovídá poptávce. A když Václav doplatil auto, řekl si: 

"No tak už jsem pan majitel krámku s autem, to by bylo aby na vilu nebylo."

A postavil si vilu a splácel hypotéku. Jenže to už krámek zel prázdnotou. V regálech se povalovaly zbytky zboží jelikož dodavatelé, kterým majitel neplatil faktury, aby mu nevzali dům, nedodávali další zboží. A tak si Václav řekl: 

"Ale tak, nějak bylo, nějak bude, prodá se regál a jeden mražák."

  A rázem byly peníze a chvíli se bendilo. Poškozenou reputaci spravila masivní reklamní kampaň v médiích. Až se všechno zas probendilo. A pak se prodalo další a dlaší vybavení. Proč ne, pořád se ještě dá prodat ten krám, že? Václav má vilu a stárnoucí auto. On je "úspěšný a spokojený". Ale už byl věčným "řízením" krámku unavený, lidi stále jen remcali, ikdyž je posílal jinam a tak krámek za babku prodal. A do krámku přišel nový majitel - Miloš. Zhrozil se, v jakém je krámek stavu. Nedalo se nic dělat, vzal si úvěr a koupil regály a zboží. Lidé začali chodit. On se snažil, aby zboží bylo dost a odpovídalo poptávce a tak se mu vcelku dařilo. Václavovi to samozřejmě nešlo pod fousy. Miloš získal dojem, že už bude jen růst a tak si vzal ještě větší úvěr a nakoupil nové velké  chlaďáky a mražáky. Lidé sice chodili víc, ale ne až tak, jak Miloš předpokládal. Navíc nedaleko otevřela nadnárodní firma supermarket a spousta zákazníků začala chodit nakupovat tam. A to se hodilo Václavovi. Nechal se coby zkušený obchodník s praxí zaměstnat v supermarketu. Začal vehementně pomlouvat Václava co to šlo. Posílal pomlouvačné dopisy Milošovým dodavatelům, vysmíval se Milošovi, že místo auta či vily koupil regály a mražáky a stejně je zadlužený až po uši. Milošovi došel dech a chtěl se zbavit trápení. Prodal prosperující krámek vcelku za slušný peníz a odešel na penzi. O prosperující (byť zadlužený) krámek se přelo několik rádobynových majitelů. Jedni v něm viděli možnost získat auta a vily, druzí vytrvalý zdroj obživy s možností rozvoje, třetí by zas těšilo uspokojování potřeb zákazníků. A tak se přeli a přeli, hádali, prali, uráželi, pomlouvali. Zmatení zákazníci to denně sledovali a nevěděli co s tím. Někteří se začali stěhovat jinam, jiní se postavili na stranu toho či onoho. 

A hádají se dodnes. Přívrženci se přelévají z jedné strany na druhou. Zda se opravdu někdy dohodnou na tom, co je přednější? Zda prosperita krámku či prosperita jeho majitelů? Kdo ví? Možná...  Jednou... Ale to už bude docela jiná pohádka.

Dobrou noc, milé děti. ;-)