V rámci populistického ohňostroje majícího zvrátit setrvale padající volební preference zazněl mimo jiné perly i nápad platit firmám, které zaměstnají „mladé“ po dobu jednoho roku, 24 tis. měsíčně. Tj. takové „Vyhoď bábu s dědkem, zaměstnej vnoučka!“
Ohromující je štědrost té podpory a zejména nepokrytá věková diskriminace, kterou to vše zavání. Ano, není lehké dnes najít práci, jenže ono je to těžké pro mladého i starého. A právě naopak s rostoucím věkem se množina možných povolání podstatně zužuje. Neměla by se zavést spíše podpora pro „staré“? Náš důchodový systém bude co nevidět požadovat pracovní angažovanost po pětašedesátiletých. Budou moci ve své většině skutečně bez problémů běhat po lešení se zednickou lžící, řídit kamiony nebo i spravovat počítačové sítě? Výjimky se jistě najdou, ale lze očekávat, že většina 60+ se dostane do kategorie pracovně neupotřebitelných. Pokud tedy nevzroste kriminalita natolik, že před každým obchodem bude stát senior s pistolí u pasu, coby agenturní ostraha. Více logiky by dával spíše nějaký program pro „staré“. Stát by mohl například začít u sebe – státním zaměstnancem by se mohl stát občan až po dovršení věku 40 let. Ve státní správě by byli lidé, kteří něco ví o životě, průběžně by se uvolňovala pracovní místa pro „mladé“. Nebylo by to hezké (a jednoduché)?
Nemusí s tím každý souhlasit, ale problém nezaměstnanosti mladých je v tom, že je nic pracovat nenutí a moc se jim do práce nechce. Ono po veselém studentském životě začít den co den chodit do práce za peníz zvíci apanáže od rodičů (po započtení bezplatného ubytování a ošacení) je skutečně pěkná pakárna. Z pohledu celospolečenského by stačil například pětitisícový příplatek k začátečnickým mzdám a mladých nezaměstnaných by také rázem ubylo. Jenže ono nejspíše u oněch 288 tis. ročně na mladou hlavu o ty mladé zase až tak nekráčí. Celé to budí dojem, že jde daleko více o skrytou dotaci velkých firem, které se tímto způsobem také chtějí svézt s evropskými fondy …. Pokud ovšem přijmou mladé, propustí logicky staré. Tvorba pracovních míst nesouvisí totiž s nějakými příspěvky, ale se současnou hospodářskou situací.
Pokud stát na jedné straně zatěžuje pracovní sílu daňovým břemenem sedmým nejvyšším v zemích OECD, tak se zaměstnávat v Česku prostě nevyplatí. Ani staré, ani mladé. Jestli na jedné straně zaměstnavatelům peníze bereme, a na druhé straně jim je chceme dávat za zaměstnání určitých skupin obyvatelstva, nejde jenom o diskriminaci, jde přímo i o návrat do přerozdělovacího systému známého ze socialismu. A tento systém vede (po všech dobrých úmyslech a podporách) nakonec ke všeobecné stagnaci, demotivaci a obecnému znechucení. Je smutné, že se touto cestou vydala právě vláda, která se označuje za pravicovou a reformní. Pokud chce recept na nezaměstnanost (nejen mladých), měla by se podívat do svého posledního volebního programu – štíhlý stát, nízké daně, efektivní školství, svoboda podnikání. Poslední tři roky tu máme ale ovšem pravý (nebo levý?) opak těchto krásných předsevzetí.
Ano, volby se blíží, bude se rozdělovat. Podporu pro mladé, sociální dávky pro staré, dotace firmám, daně všem. Šmrncneme to ještě trochou policejní represe (aby byl pořádek), větším množstvím regulace (štítky, evidence, hlášení) a to by bylo, aby se lidé nemysleli, že se o ně nestaráme. Chybí už jen dodat: A kdo si to nebude myslet, může jít!
