V dojemném boji za zachování stravenek se spojily subjekty „napříč spektrem.“ Levice, odboráři, pravice, kapitalisté – všichni volají po stravenkách, jako by bez nich nastal konec světa. Stravenkový kšeft je totiž velice lukrativní a vydělává na něm kdekdo:
- Příjemci stravenek, kterým vzniká takto nezdaněný příjem ve výši přesahujícím tisícovku měsíčně.
- Odborářští bosové, kteří stravenky prezentují jako jimi vybojovanou vymoženost.
- Zaměstnavatelé, kteří zavírají stravenkami zaměstnancům v daňově odečitatelné podobě ústa.
- Zprostředkovatelé, kteří mají z obratu stravenkových kuponů svá procenta a kterým by bez stravenek kompletně zahynul lukrativní byznys.
- Majitelé restaurací, kam chodí stravenkoví jedlíci na obědy.
- Politici stravenky obhajující, kteří získávají populistické body za obranu výdobytků pracujících.
Zdálo by se tedy, že je logické stravenky zachovat, když přinášejí přece tolik dobrého. Problém je ovšem v tom, že to dobré přinášejí jenom někomu. Téměř polovina zaměstnanců žádné stravenky ani dnes nepobírá. Proč má být tedy zvýhodněna pouze jedna skupina, ještě k tomu na úkor jiných plátců daní, kteří na zvýhodnění nedosáhnou? Daňový paušál je ve skutečnosti férové řešení, které stravenkovou výhodu dává všem daňovým poplatníkům. Lze samozřejmě diskutovat o jeho výši, ale paušální daňový odpočet je opravdu jedině správný mechanismus.
Proč je tedy okolo této věci tolik pokřiku? Problém je v tom, že dává svobodu volby, a té jsme si v moderní společnosti odvykli. Zaměstnanec by nově uplatnil paušál, ale na oběd by vlastně chodit nemusel. A to je velký problém!
- Je to problém pro tři velké firmy tisknoucí a distribuující stravenky, které by se ze dne na den ocitly bez výdělku.
- Je to problém pro majitele restaurací, kterým by nemuseli najednou chodit lidé na obědy.
- Je to problém pro odbory, protože by nemohly vyjednávat s vedením firem o výši příspěvku na obědy a vydávat čas od času desetikorunové navýšení za své vítězství.
Zaměstnavatelům je to jedno, ale pokud budou moci vyplácet zaměstnancům něco v nezdaněné formě (jako dosud stravenky), budou docela rádi. Odboráři občas akceptují zvýšení příspěvku na stravenky o tu již zvýšenou desetikorunu místo navýšení mzdy o 1%, a spokojenost je na obou stranách. Zaměstnanci by na tom jako celek netratili, ale proč měnit něco, na co jsou zvyklí? Tak budou proti rušení stravenek už jen z principu, aby to nakonec někdo špatně nespočítal a daňová úspora nebyla nižší, než ty příspěvky na stravenky.
Celý příběh zřetelně ukazuje pokřivenost dnešního daňového a pracovně právního modelu. K „právu“ na práci jsme přidali „povinnost“ obědvat. Ten systém je v podstatě diskriminační vůči všem, kteří stravenky nedostávají nebo obědy z různých zdravotních aj. důvodů čerpat nemohou. Poukázky na oběd omezují svobodnou volbu jedince, jak se svými penězi zacházet a zda obědvat či neobědvat. Přesto se zdá, že většina je připravena se za stravenky do poslední kapky krve (daňového poplatníka) bít.
