V džungli televizního vysílání přineslo několik posledních dnů pozoruhodný posun. Ukončení jedné stanice a famózní rozjezd stanice druhé. A je třeba říci, že zánik televizní slaboty byl nahrazen nečekanou kvalitou. Dalo by se říci, že až takovou, že divákovi na mysli vytanula otázka, za co že má vlastně platit koncesionářské poplatky televizi státní.
Ale hezky po pořádku. Minulý rok se vyrojilo v éteru několik televizních stanic, o kterých opravdu soudný člověk pochyboval, za jakým účelem byly stvořeny. Od privátních subjektů bychom účelově očekávali jako hlavní motiv tvorbu zisku, ale ta to být zjevně být nemohla, protože obsah vysílání byl a stále ještě je odpudivý. Nic proti cílení na okrajové segmenty, ale to bahno by se vešlo na jeden kanál dohromady, a bylo by toho až až. No dobře, neviditelná ruka trhu udělala pořádek a došlo k odpadnutí prvního zoufalce.
Oproti tomu vysílání Prima Zoom je skutečným bonbonkem. Do domény veřejnoprávní ČT 2 konečně odvážně vstoupila stanice komerční, a vstup to je opravdu podařený. Jen tak dále a vydržet. Je otázkou, jaký apetit vzbuzují v divácích nekonečné „vařící“ programy. Někdy celebrity, někdy profíci cosi neustále míchají a olizují dnes už i většinou v hlavním večerním čase. Evidentní ale je, že u spousty lidí z těch neustálých dobrot vznikl právě pořádný apetit na dokumentární filmy, u kterých se člověk nejen pobaví, ale i něco nového se dozví. A do toho se přesně Prima Zoom strefila.
Já osobně se na televizi dívám tím způsobem, že si naprogramuji o víkendu nějakých 5-6 pořadů k nahrání, a ty pak ve volných chvílích konzumuji. Šetřím tak spoustu času a nervů. Politika je tím pádem pasé, na kuchtění nezbývá kapacita, reklamy se přeskakují (i když je pak člověk při hláškách z reklam ve společnosti za inteligenčně slabšího), zbudou většinou dokumenty nebo klasické filmy. Když jsem si udělal malou statistiku, cca 60% takto vybraných pořadů pochází z ČT2. Nyní ale polovinu tohoto prostoru obsadila Prima. Takže ještě by stačil jeden kanál s filmy, kde jde o příběh, a ne počet mrtvol či nejkrkolomnější scénu, a veřejnoprávní televize to může zabalit.
ČT se bohužel neustále potácí mezi noblesou a hrou na konkurenta Novy. Některé zábavné pořady jsou tak dokonale pokleslé, že v míře nevkusu ČT občas i vyhrává. Jenže proč za to máme platit povinně koncesionářské poplatky? Politické diskuse a zprávy dnes umí nejméně 3 komerční stanice stejně „kvalitně“, dokumenty nám už nyní také běží. Tak snad ty 2 filmy týdně, na které se dá celkem dívat a u komerce by se nejspíše neobjevily, bychom neoželeli? Něco mi říká, že s tím možná i ta komerce brzy vyrukuje. Ono sledování podřadných hvězdiček stále dokola a obdivování pomlaskávání celebrit nad originální polévkou je už i pro dost odolných nátur nad jejich nervovou kapacitu.
Takže co s těmi poplatky? Opravdu potřebujeme veřejnoprávní televizi? Nepotřebujeme? Obávám se však, že dokud ji budou potřebovat politici, tak se těch poplatků jen tak nezbavíme.
