Přežil jsem jízdu po dálnici

Katastrofická nehoda, která ucpala dálnici minulý týden, ukázala, co všichni, kdo po dálnici jezdí, už dlouho čekali. D1 do Brna je zkrátka cestou hrůzy. Alespoň pro disciplinovaného řidiče. Její technický stav je takový, na jaký máme, ale za to, co se na dálnici děje, mohou zcela zásadním způsobem hlavně řidiči. Ač patřím také do jejich množiny, musím konstatovat, že ti čeští jsou skutečně slušně řečeno bezohlední (k sobě i ostatním). Během páteční jízdy jsem zažil několik okamžiků, na jejichž základě jsem po sjetí z dálnice děkoval, že jsem ještě naživu.

Hustota provozu je na D1 nyní již permanentně taková, že ve všech pruzích jede souvislá kolona. V tom rychlejším většinou přece jen řidiči o něco rychlejší. Mám dobré auto, jezdím třicet let a najel jsem toho dost. Právě proto držím od vozu přede mnou patřičný odstup, což mi prokazatelně alespoň třikrát pomohlo vyhnout se nehodě. Proč však na mne auta za mnou najíždějí a zuřivě blikají, když vidí, že po předjetí mého vozu budou mít díky hustotě porovozu před sebou další tisíce aut, je pro mne stále nepochopitelné. Samozřejmě, dráždí je těch padesát metrů, které si držím od auta přede mnou, ale co čekají od toho, když tu vzdálenost zkrátím na deset metrů nebo je pustím před sebe, aby ji zkrátili oni? Snadnější havárii?

Další chuťovkou je předjíždění z prava. Za to bych osobně nejraději střílel. Řada řidičů možná ani neví, že se to nesmí, ale už pudově by mohli tušit, že dost riskují. Většina řidičů totiž sleduje provoz za sebou a po levé straně. Pokud je zprava předjíždí kaskadér, který se myškou pokouší vecpat před ně zprava, může to skončit dost ošklivě. Někteří borci to provozují i odstavnými či odbočovacími pruhy. Ve finále pak musíte sledovat, kdo se na vás řítí zezadu, zleva i zprava, musíte brzdit, aby se před vás ten cvok nacpal a riskujete, že to do vás napálí někdo zezadu. Pravidelně na těch 100 km, které po D1 jezdím, zažiji jednu dvě horké chvilky.

Najel jsem na dovolených desetitisíce kilometrů v zahraničí. V USA nebo i na temperamentním evropském jihu připadá jedna nehoda dle mé zkušenosti cca na 5 tis. km. Mohu se však klidně vsadit, že na mém stokilometrovém úseku D1 uvidím minimálně jednu nehodu v kteroukoli denní dobu.

 Je řešením policejní restrikce? Určitě ano, ale ne v současném provedení, kdy máme drakonické zákony, které nikdo nevynucuje, a když tak způsobem, který je nelogický (měření rychlosti na rovných úsecích ve městě atd.). Stačilo by jedno policejní neoznačené auto pendlující po D1 a sbírající borce předjíždějící zprava nebo najíždějící na řidiče před nimi. Myslím, že by to dálnici vyčistilo poměrně spolehlivě.