Povodně přinesly s sebou dost lidského neštěstí, ale ukázaly i krásné příklady solidarity a obětování. Na druhou stranu odhalily také velkou lidskou hloupost a malost. Podívejme se alespoň na pár exemplárních příkladů.
Mezi zatopenými domy byla řada novostaveb a také se ozvaly hlasy, že na povodně doplatí hodně developerů. Čím to, že se nové domy staví v záplavových zónách? Demokracie a svoboda přece neznamenají, že poručíme větru dešti! Jenže řada podnikavců skoupila pozemky v zónách, kde se dříve nesmělo stavět, a zařídila zrušení omezení. Připočtěme k tomu i chytráky, kteří si na vlastních pozemcích nové stavby také prosadili, a máme tu problém. Znám jednu dost divně vypadající vesnici, kde kolem řeky byl na každou stranu pás luk a až na vzdálenějších svazích byly vystavěny statky. Samozřejmě, že se na oněch loukách začaly objevovat nové domy a samozřejmě skončily pod vodou. Předkové asi věděli dost dobře, proč ten divný pás napříč obcí nechávají nezastavěný.
V reportážích o povodni převládala nebetyčná víra, že se o vodu a majetek má lidem někdo postarat. Jeden reportér dramaticky volal, jak je možné, že jakési lidi kdesi na samotě nikdo včas s předstihem nevaroval a že se to musí důkladně prošetřit. Ano, varování jsou výborná, ale pokud vím, že se mi k baráku jednou za 10 let přižene velká voda, a ono několik dní soustavně prší, neměl bych se začít sám zajímat? Když onen reportér útočil na starostu otázkou, jestli může zaručit, že na 100% už další den nebude pršet, nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo plakat. Copak fakt existují lidé, kteří si myslí, že se déšť pouští tlačítkem ve studiu na předpověď počasí?
Na Darwinovu cenu kandidovala také celá řada nadšenců, kteří se po rozvodněných tocích začali prohánět na kánoích či raftech. Vodáctví je krásný sport, ale velká voda ženoucí se přes zatopené ploty a zídky je vyložená past. Je smutné číst statistiky obětí, kterých je u nás více, než v daleko postiženějších zemích. Ano, české pohrdání autoritou je sice docela sympatické, ale autoritu vodních živlů bychom měli brát smrtelně vážně. Nakonec nakolik si s přírodou pohráváme kolektivně, jako lidstvo, je na daleko hlubší zamyšlení. Za posledních 20 let se města rozlezla mnohdy na dvojnásobek bývalé plochy, staví se obchodní centra a sklady, asfaltují obrovská parkoviště. To vše při stagnující populaci České republiky. Kam má asi ta voda mizet?
Rozkošný byl také nápad levicové opozice využít na odklízení povodňových škod nezaměstnané. Celkem nic proti tomu. Ale když přišla vláda s myšlenkou podmínit podporu v nezaměstnanosti veřejně prospěšnou prací, hnali to až k Ústavnímu soudu. Nyní do nebezpečných objektů postižených povodní by se nezaměstnané vyhnat nebáli. Asi to má hodně pro i proti, ale i tento příklad krásně ukazuje, jak našim politikům nejde vůbec o věc. Když ti druzí prosazují něco, tak já jsem zásadně proti, i kdybych s tím jako člověk třeba i sám souhlasil.
No a cenu za největší nesmysl, který kolem povodní zazněl, jistě zaslouží ono konstatování představitele města svádícího pozdní reakci na povodeň na předchozího starostu, který mu prý nepředal telefonní kontakty. To prosím ve městě, kde na magistrátu mají odbor krizového řízení s desítkami zaměstnanců! Pokud něco kandiduje na cenu povodňová hloupost, pak jistě tato naštěstí úsměvná historka.
