Zdá se, že politická realita dohání některé poslance na hranici schizofrenie. Poslanecké kluby tlačeny stranickým vedením a politickou objednávkou jim ukládají hlasovat pro zákony, které se jim pranic nelíbí. Mnohdy dokonce vyloženě popírají volební program, pod kterým se poslanci do sněmovny dostali. Jak to vypadá, loajalita (a strach o vlastní budoucnost) však nakonec vítězí. Ústava dostává opět na frak.
Poslední dobou bylo možné zaznamenat několik pozoruhodných poslaneckých výroků. Jeden povedený například zněl: „Zákon z dílny ….. je skutečně v některých ohledech zvěrstvem. Můj názor je konzistentní. Přesto zachovám straně loajalitu a stejně jako při prvním hlasování ve sněmovně návrh podpořím.“ Ejhle, nonšalantní doznání k porušování Ústavy, a poslanec se k němu přiznává téměř v přímém přenosu.
Ústava ČR totiž obsahuje několik zajímavých ustanovení. Například:
Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.
A co říká onen slib?
„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
Tudíž poslanec má vykonávat mandát podle svého svědomí a nesmí se řídit žádnými příkazy. Jak je tedy možné, že s něčím nesouhlasí, a přesto pro to hlasuje? Čím dál více se stává módou, že poslanci v médiích naříkají: Ta moje partaj chce po mně divné věci. Vůbec se mi to nelíbí. Cítím se ale vázán rozhodnutím svého klubu a návrh podpořím. Poslanec se při tom tváří jako hromádka neštěstí a evidentně touží po soucitu, lítosti či obdivu voličů, jaký on je hrdina.
Ve světle jasné řeči Ústavy ČR není však takový poslanec nic než slaboch, porušující svůj slib republice i voličům. Mějme to na paměti, až uslyšíme zase podobné lkaní. Nakolik je takové porušování ústavního slibu přestupkem nejen proti morálce, ale i zákonu, a je stíhatelné či důvodem k odnětí mandátu, je asi otázkou vysoce komplikovanou. Česká politika však přinesla několik divokých precedentů, o kterých by ještě před rokem nikdo neřekl, že jsou možné. Co kdyby Ústavní soud zvážil (otázka je na čí popud), jestli by někteří poslanci neměli kvůli porušování svého poslaneckého slibu o mandát přijít?
