Znáte ten pocit, kdy přijdete k autu, a ono tam není? Jev v modrých zónách Prahy naprosto obvyklý. Nejdřív se bojíte, že ho ukradli, pak si oddychnete, že ho odtáhli. A po dvou hodinách, kdy se opět se svým miláčkem shledáte, máte chuť žalovat za to zvěrstvo všechny od řidiče náklaďáku, co to provedl, až po primátora. No a pak vychladnete.
Leckdo si teď asi řekne, co to tu ten autor plácá, ať neparkuje, kde nemá, a nikdo mu auto odtahovat nebude. Naprostý souhlas – zákony se porušovat nemají. Pokud ve spěchu potřebuji známému něco složit do bytu a zastavím, kde nemám, počítám, že mi přísný policista může napařit pokutu! Ale proč mi na ulici s pouhou polovinou obsazených míst musí auto odtáhnout, to opravdu rozum nebere. Tedy rozum ne, ale podle zákona je auto zaparkované v modré zóně překážkou v provozu a jako takové může být odtaženo. Takže vše v pořádku.
Ale v pořádku to přece není. Pokutu inkasuje stát jako trest za nekázeň občana, až sem OK. Proč ale stát zákonem zřizuje výnosný byznys odtahové službě, která si naúčtuje nehoráznou sumu pokutu podstatně převyšující za naprosto zbytečný úkon? Pokud blokuji někomu jeho placené místo v zóně, opět OK, ale pokud tam těch míst jsou volné desítky, jedná se o nesmysl, i když přesně podle zákona.
Jednou se mi to stalo. Zaparkoval jsem v modré zóně, abych složil pár věcí známým, a auto zmizelo. Během 20 min.! Nejdříve jsem se vyděsil, že jsem ho nezamkl a někdo ho ukradl. Ale ne, odtahovači byli skutečně tak rychlí, že snad čekali za rohem, až od auta odejdu. Jelikož bylo parné léto, parkovacích míst byla v ulici obsazena sotva polovina. Ale mé auto bylo shledáno překážkou v provozu a odtaženo. Pár měsíců nato kdosi omylem zaparkoval ve vjezdu do naší jednosměrné ulice. Zablokoval tak přístup k desítkám vchodů a stovkám bytů, kam mohla například spěchat záchranka. Dotyčný si prostě nějak z aut stojících na obou stranách ulice vyvodil, že je to parkoviště a svůj vůz umístil mezi ně. Policejní auto toto vozidlo hlídalo asi 1,5 hodiny, aby nakonec uložilo jeho majiteli pokutu. Myslíte, že přijela odtahovka? Kdepak! Tady by to chtělo ustanovení o překážce v provozu skutečně aplikovat, a to po policii přece nikdo chtít nemůže. V modré zóně to mají jisté.
Opravdu to vypadá, že zákonodárce se nechal ovlivnit a zařídil zde pro určitou skupinu velmi výhodný byznys. Oni motoristé jsou vůbec oblíbeným terčem obchodníků, a tím i zákonodárců. Vzpomínáte na výměny lékárniček? Parlament vytvořil změnou povinné výbavy několika miliardový kšeft. Ta samá lékárnička, která stojí dnes 80 Kč, stála tehdy 250 Kč. No nekupte to, když musíte! A obchodníci měli žně. Jen jakoby náhodou se po roce zjistilo, že pár těch nezbytných věcí, které tam byly doplněny, vlastně nezbytné nejsou, a zase tam být nemusí. Pár milionů řidičů ale sáhlo do kapsy pro pár stovek, a někomu z toho zůstaly v kapse miliony.
Arogance státní moci je v těchto případech do nebe volající. Obdobně jsou vytvářeny obchodní příležitosti i pro jiné profesní skupiny. Vynikají v tom zejména notáři a advokáti, kteří ostatně mají v parlamentu hojné zastoupení. Ale podařilo se to například i kominíkům! Požáry způsobené špatnými komíny prý zaviní ročně škody za 50 mil. Kč, a tak necháme zkontrolovat povinně miliony komínů po 500 Kč! Stát a jeho manažeři v parlamentě prostě nepočítají a počítat nechtějí. Občan je pro ně pouze materiálem, kterému je třeba nařizovat a sekýrovat ho. Ať ho to stojí, co to stojí. Ovšem nevolíme si své zástupce právě proto, aby hájili zájmy naše a ne těch, kteří na nás chtějí vydělávat?
