Ač je to politologický nesmysl, je tomu tak. Evropa se rozhodla tváří v tvář ekonomické krizi zvolit pravicové politiky. Klasická poučka říká, že v krizi se volí levice. Nyní ale pravý opak. Proč? Politologové žasnou a cosi blekotají o bezradnosti levice. To sice ukazuje bídu politologického řemesla, ale ne na příčinu.
Levice totiž není vůbec bezradná. Bouří a slibuje ostošest. V Čechách, Německu, Británii... všude se zavádí šrotovné a příspěvkovné všeho druhu. Kapitalisté se nevěší na lucerny, ale zavádí se zákony omezující platy zdůvěřilých manažerů, akcionářům se sem tam sebere nějaká ta banka. Ale marnost nad marnost, levice utřela a rudý Evropský parlament se konat nebude.
Zdá se, že se přece jen blýská na časy. Většina lidí si totiž nejspíše uvědomuje, že když se budou vyplácet dávky a odpouštět poplatky, stejně to k ničemu nepovede. Viz Česko. Na 30 Kč u doktora se dalo vyhrát volby, když se z toho udělala emotivní záležitost a byl tu ministr, který to neuměl vysvětlit. Ale svrhněte vládu a najednou je těch 30 Kč prkotina. Antikrizový program české levice je totiž evidentně prokrizový. Zvedněte daně podnikatelům a zvedněte dávky nezaměstnaným. Pak čekejte na konjunkturu.... Toliko stručný recept. Ekonomicky absolutní nesmysl. To je jako kdyby v příručce pro hasiče stálo: Přilijte oleje do ohně, vypusťte cisternu, a pak začněte hasit.
Volič není ale v internetové době tupec poslouchající zbožně rady moudrých. Mluvil jsem s mnoha lidmi, kteří nemají zrovna úplně ekonomické vzdělání. Všichni ale tak nějak přirozeně tušili, že ty sliby o jistotě jsou naprosto mimo. Opět je tu ono Ducháčkovo nesmrtelné rčení z komedie Ducháček to zařídí: Kdo to tam dá? Většina lidí dnes zdá se cítí, že není nikdo, kdo by to tam dal. A tak lze slibovat jistoty, dokonce volat rozhořčeně, že kdo krizi nezavinil, nemůže za ni platit. Selský rozum ale říká, že to zaplatíme my všichni. Čím méně peněz přitom rozházíme, tím lépe.
