Alespoň tedy podle zmocněnkyně pro lidská práva. Zaplevelování legislativy ČR zbytečnými zákony na politickou objednávku má dostat opět novou třešničku. Je připravován zákon, že děti bude možno fyzicky trestat až od pěti let. Ono se nemá krást, podvádět, uplácet ani týrat děti sice už dnes, ale když zkrátka politik neví, jak se zviditelnit, navrhne nějaký specielní zákon, aby bylo jasno, jak je chytrý a starostlivý.
Měli jsme tak odedávna trestný čin podvodu. Prostě uvést někoho v omyl, abych získal výhodu, se nemá a je to zločin. Pak si ale pojišťováci, aby byli krytí, vymohli speciální trestný čin – podvod pojistný. Aby to nebylo líto finančákům, tak se vyrobil podvod daňový. A protože se hodně krade kolem dotací, tak jsme vymysleli specielní podvod dotační. Teď zřejmě nějakého poslance napálili při koupi ojetiny, tak je zde poslanecká iniciativa na podvod přetáčení ujetých kilometrů u aut (nebo tak nějak). Co je na tom špatného, řeknete si? Špatné je hlavně to, že jakmile začnete v zákonech popisovat detailně, co vše je podvod, začnete vytvářet prostředí pro obhajobu podvodníků, kteří ten podvod prostě udělají tak trochu jinak a budou tvrdit, že to vlastně podvod nebyl. A tak se třeba korupce, byť stokrát dosvědčená předáváním obálek, vydává klidně za půjčky, a je v praxi nepostižitelná.
V zákonech snad jako nikde jinde platí, že méně je více. Nejdokonalejší byly zákony typu desatera, kde každý moc dobře věděl, co se nemá. Dnes to ostatně většina rošťáků ví také, ale když je chytnete za ruku, okamžitě z nich vyletí „Moment, je ale na to nějaký paragraf?“ V zemích, kde právo funguje, mají stručné zákony a odvážné soudce, kteří se je nebojí interpretovat. U nás však u většiny lumpáren právo zabředne do bažiny paragrafů a zločinec se směje.
Populární je tak poslední dobou stále více tvorba „politických“ zákonů, které nemají ani za úkol vymahatelnost práva zvyšovat, jako spíše ukázat, že „naše“ strana nemá tyhle lumpy ráda. Viz již zmíněné specificky definované podvody, zákony proti praní špinavých peněz, diskriminaci, sexuálním harašení atd. A protože týrat malé děti je opravdu odporné, uděláme zákon, že je do pěti let nesmíte ani plácnout. Že to bude další zákon k ničemu a nikoho podle něj neodsoudí (jinak by seděla většina otců a matek)? To nevadí, ale „naše“ strana ukáže, že darebáky, co tlučou děti, hluboce opovrhuje.
Jako zasloužilý otec bych chtěl ale vyjádřit své přesvědčení, že by bylo pro mne daleko srozumitelnější, kdyby jednou naši poslanci vzali rozum do hrsti a řekli, že hlouposti schvalovat nebudou. Děti se opravdu mlátit nemají a už vůbec ne ve vzteku. Jenže pokud má někdy to plácnutí význam, pak je to právě u těch nejmenších, kterým nemůžete závadnost jejich počínání mnohdy jinak vysvětlit. Pokud by měla tedy existovat nějaká hranice na fyzické tresty dětí, měla by fungovat spíše obráceně. Patnáctiletého puberťáka už pohlavkem k ničemu nepřesvědčíte a naopak u něj ztratíte poslední zbytek respektu. Oproti tomu tříletému dítěti jinak nevysvětlíte, že nemá sahat na plotnu (či vám strkat do té plechovky s barvou …), než že ho přes tu ruku plácnete. I z tohoto pohledu je ten zákon naprosto nesmyslný.
Optimální řešení je však žádný zákon. Lidi, co týrají děti, bez pardonu zavírejme podle zákonů platných už dnes. Pokud však někdo trucovité ratolesti vlepí pohlavek a přinutí ji uklidit si po sobě svinčík, buďme rádi, že vychovává budoucí rozumné občany.
