Cesta okolo světa za 25 dní (COS1)

Čistě teoreticky se dá dnes svět obletět za 3 dny. Vernův hrdina to dokázal za 80 dní, já se rozhodl zvolit kompromis a obletět zeměkouli za 25 dní. Jelikož jsem i za tak krátkou dobu nasbíral řadu zajímavých příhod a potkal netušené, rozhodl jsem se popsat vše v několika blozích. Jsou určeny primárně pro mé přátele a známé, avšak budu rád, pokud potěší mysl i dalších náhodných čtenářů.

Předně jak na to. Letenka kolem světa se dá dnes koupit za cca 40-60 tis. Kč a v jejím rámci lze běžně učinit šest zastávek. Musíte letět jedním směrem, návraty nejsou povoleny. Já měl kliku a letenku jsem obdržel zdarma za nalétané míle. V rámci věrnostního programu Sky teamu jsem měl docela štěstí na jejich lety, a tak jsem za cca 10 let poletování po matičce Zemi nasbíral patřičný počet mil, za který lze inkriminovanou letenku obdržet zdarma.

 

Přiznám se, že mne k oné cestě popostrčila nelichotivá situace ČSA, kdy jsem pojal obavu, že při případné insolvenci mi nalétané míle budou k ničemu. Proces vystavení letenky jenom můj pocit potvrdil. O komunikaci s call centrem a ochotě slečen z pracoviště ČSA V celnici bych mohl napsat několik dalších blogů. Nakonec také jediný zpožděný let v celé anabázi byl provozován hádejte kým? Ale konec dobrý, vše dobré, za letenku dík.

 

Když máte letenku, můžete začít další plánování. Já si vybral trasu Praha-Soul-Tokio-Sydney-Honolulu-Lima-Buenos Aires-Praha. Trasa i na podzim bez výrazných klimatických výkyvů, atraktivita cílů alespoň pro mne vysoká. Vědom si toho, že budu mít v cílových destinacích poměrně málo času, rozhodl jsem si všude rezervovat hotely dopředu. S pomocí různých rezervačních serverů zvládnete za hodinu cca 1 rezervaci – i s prověřením lokality, dostupnosti, optimálním vyladěním ceny a platebních podmínek. Bohužel asi z důvodu krize se rozmáhá trend (hlavně v Jižní Americe), že hotelům nestačí číslo kreditky, ale chtějí platit přímo dopředu. Po určitém úsilí jsem ale rezervace zvládl a musím říci, že se to vyplatilo. Serverové ceny byly o cca 30% nižší, než na místě, a i v drahém Tokiu jsem za 2,5 tis. Kč sehnal poměrně luxusní hotel na metru v širším centru. To ani nemluvím o slušném hotelu v centru Limy se snídaní za 350 Kč.

 

Zajímavé je také zjištění o maržích cestovek. Uvěřil jsem totiž fámě, že se v Peru bez dlouhodobé rezervace na Machu Pichu nedostanete. Nejmenovaná česká cestovka mi nabídla čtyřdenní pobyt v Cuzcu s onou návštěvou za 35 tis Kč. Nakonec jsem to vymailoval s peruánskou cetovkou za 11 tis. Kč včetně letenky Lima – Cuzco. Na místě jsem zjistil, že bych vše pohodlně pořídil ještě o cca 30% levněji. Když však cestujete skutečně v letu, není času nazbyt. Pokud ale správně předpokládám, že česká cestovka by si můj pobyt koupila stejně u peruánské, zdá se mi její marže 300% poněkud nemravná.

 

Když jsem měl letenku a rezervace hotelů, zbývalo už jen zabalit kufry. Na to mám jednoduchý recept. Jeden střední kufr s prádlem, alkoholem, toaletními potřebami a jídlem (trochu českého salámu, konzerviček a cukrovinek zpříjemní leckterou krizovou situaci). Taška přes rameno s náhradní sadou prádla a malou toaletní výbavou pro případ ztráty kufru, foťákem, cennostmi, doklady a pantofli pro pohodlí do letadla. No, pak ještě 3 týdny dovolené, dva státní svátky, a můžete letět.

 

Na závěr prvního dílu ještě k financím, my u nás vše rádi počítáme. Když jsem sečetl celkové cestovní náklady, dostal jsem se k cca 60 tis. Kč. A to jsem nespal pod mosty ani zrovna v hostelech. Pravda, letenku jsem neplatil. Když však přičtu hypotetických 60 tis. za letenku, vyjde cesta kolem světa na cca 120 tis. Kč, tj. polovinu průměrného ročního českého platu. Pokud má tedy někdo chuť, našetřit se na to dá. Co vše se dá za takový peníz asi zažít popíši v následujících blozích. Jako ochutnávku přikládám z každé navštívené země jednu náhodně vybranou fotografii.

Vstup do císařského paláce v Soulu.

Japonci vše dělají zásadně podle předpisu. Trenéři běhu u císařského parku v Tokiu. 

Ještěrka australská.

Prales na Havaji. Na osamělé cestě jde z těch lesních zvuků na vás strach.

Výhled z Machu Pichu. Neuvěřitelný labyrint hor, kam oko dohlédne.

Caminito - pitoreskní přístavní čtvrť v Buenos Aires.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Ladislav Dvořák | středa 9.12.2009 8:11 | karma článku: 18,75 | přečteno: 2221x