Okurková sezóna přinesla další zprávu na oblíbené téma. Porodnost prý v Česku zase začala klesat, hrozí nám snižování počtu obyvatel. Sociální inženýři přišli opět rychle s důrazným varováním, prý za to může chybějící rodinná politika státu!
Vize vymírajícího národa je jistě velmi populárním tématem a její šíření mělo zřejmě přispět k tomu, aby občané zanechali letního lenošení a vrhli se na plození potomků. Nicméně ve světle faktů se celá záležitost jeví jako tendenční letní okurkový blábol.
Předně není nikde psáno, že se lidé musí donekonečna množit. Vzhledem k současnému stavu lidské populace a naší matičky planety Země je lidí až moc. Nějaký ten úbytek (neberte mne za slovo, myslím přirozený, ne genocidu) by nám všem jen prospěl. Pokud se podíváme 20 let nazpět, plocha vybetonovaných a vyasfaltovaných pozemků se zvýšila takovým tempem, že za dalších 100 let budeme znát zeleň pouze z parků a zkumavek. A to skutečně populace ČR nijak významně neroste. Pro mne za mne, pokud nás lidí žijících na území ČR (záměrně nepoužívám Čechů, abych se někoho nedotkl) bude za 100 let tak o 2 mil. méně, nic zásadního se dít nebude.
Co se týče rodinné politiky státu, jedná se o klasický protimluv. V posledních desetiletích totiž každá politika, se kterou přišel stát, vedla jen ke zhoršení situace. Státní politiky přinášejí hlavně nové normy, regulace a úředníky, subjektům, na které cílí, však většinou pouze problémy. Dalo by se tak mluvit o hospodářské, exportní, energetické, školské …. politice, ale vzpomenete si na jediný pozitivní příklad, který tyto politiky přinesly? Vyšší daně, přerozdělování a korupce! Co čekáme od něčeho tak vágního, jako je politika rodinná? Zaměstnání pro matky malých dětí (kterým se u nás většinou na rozdíl od zbytku světa do práce nechce), byt zdarma, auto na náklady státu ….? Už i přídavky na děti vedou k tomu, že si z dětí dělají určití lidé předmět obživy, přičemž tyto „subjekty podpory“ končí nakonec na ulici jako mírně řečeno problémoví občané. Chceme to ještě posílit? Pravdou je, že nejvíce dětí se rodilo v našich zemích v 19. století, kdy žádná rodinná politika neexistovala. Čím to bylo?
Odpověď je jednoduchá – prosperita. I když se to dodnes v našem komunismem poznamenaném školství neučí, 19. století díky nástupu kapitalismu a průmyslové revoluce umožnilo milionům pracujících v Evropě zvýšit podstatně svou životní úroveň. Naši praprarodiče skočili z agrární společnosti, která závisela na přírodě, rovnýma nohama do společnosti, která nezávisle na větru a dešti produkovala masově spotřební zboží, které i obyčejným lidem podstatně usnadňovalo a zpříjemňovalo život. Ano, nějaký kapitalista na tom také vydělal, ale především profitovaly miliony obyčejných lidí. A ti lidé, protože pro ně byla rodina nejvyšší hodnotou, si mohli dovolit početnější rodiny. Děti měly díky zvýšenému životnímu standardu vyšší šanci na dožití se dospělosti, což přineslo populační boom.
Ani dnes, přiznejme to, si nežijeme špatně. Bohužel však už existují jiné priority. Místo rodiny je to kariéra, cestování, golf, dobré jídlo a pití …. Kdo by se dnes otravoval s dětmi, ne? A tak si nic nenalhávejme, přivádět na svět děti dnešní generaci jen tak něco nepřiměje. Státem organizovaná rodinná politika pak už vůbec ne. Změnu by přinesla snad pouze obnovená víra v tradiční hodnoty – rodinu, morálku a právo. Jenže v době relativizování úplně všeho je taková změna nejspíše jen utopií. A tak nechme přivádět na svět lidi, kteří věří tomu, že to má smysl, vidí v tom své životní poslání a jsou ochotni tomu něco obětovat. Stát ani peníze někoho jiného do toho, prosím, nemíchejme.
