Dění kolem cen energie se posunulo od dramatu přes frašku až k absurdnímu divadlu. S cílem dosáhnout úspory energií bude stát její cenu největším spotřebitelům dotovat.
Ono okřídlené rčení “když to funguje, tak to zdaň, když to dále funguje, tak to zreguluj, když to už nefunguje, tak to dotuj” se stalo opět realitou. Aby dosáhl snížení spotřeby energie, zavedl stát emisní povolenky a poplatky OZE, které se do její ceny začínají postupným navyšováním promítat tak, že dosáhly hranice únosnosti. Ne, nesvádějme to na zlotřilou EU. Naše republika je jejím členem a u všech jejích rozhodnutí seděli naši zástupci a souhlasili, jak ti vládní, tak ti dnes opoziční.
Postupné navyšování těchto plateb je ovšem nyní tak daleko, že pro velké spotřebitele se stává celková cena nezvládnutelnou a hrozí jejich bankrot. V tento okamžik nastupuje na scénu „hodný“ stát a přichází s dotací pro nejvíce postižené. Tím ovšem celý ten pracně zaváděný systém absolutně neguje. Smyslem umělého zdražování energie bylo přece zbavit se energeticky náročného průmyslu a přinutit firmy a občany šetřit. Jenže zbavit se náročného průmyslu zní podstatně lépe, než nechat energeticky náročné firmy zbankrotovat. Logický význam je ovšem úplně stejný. A ty bankroty právě začaly hrozit, podnikatelé a firmy se bouřit, takže vláda přišla s dotacemi pro ty nejpostiženější.
V praxi tak je dosaženo úplně opačného účinku. Ti, kteří energii šetří a nemohou její cenu absolutně ovlivnit, budou v ceně té spotřebované platit emisní povolenky a OZE (a lze očekávat, že stále vyšší) a ti, kteří ji spotřebovávají hodně, budou dostávat dotace. K čemu je potom ono cvičení se zatěžováním spotřeby energie, abychom se ozelenili a odnaučili se ji spotřebovávat? Úplně k ničemu! Byl pouze zaveden další přerozdělovací kanál, kterým jsou občanům a malým podnikům vytahovány peníze z kapsy, aby docházelo k dotování těch velkých. A moudrý státní úředník bude rozhodovat, koho podržet a koho poslat ke dnu.
A ono bude ještě veseleji. Podle expertů do cca 3 let se stane výroba energie z uhlí díky rostoucím emisním povolenkám nerentabilní. Soukromě vlastněné firmy by v takové situaci s její výrobou okamžitě skončily. Tady je ovšem nutno zdůraznit ono by. Z uhlí stále pochází cca 60% naší elektrické energie. Je tedy jasné, že vláda nebude moci takový výpadek dopustit. A tak zcela určitě nakonec přijde s nějakou formou podpory, dotací. V rámci ozeleňování ekonomiky se tak dostaneme do fáze, kdy se budeme všichni skládat na dotace pro uhlobarony. Jaký smysl má tedy celé to divadlo, které tady hrajeme už druhé desetiletí a které nás stálo dosud stamiliardy? Nebylo by lépe celý ten cirkus odpískat nebo alespoň redukovat?
K odpovědnosti se samozřejmě nepřihlásí nikdo. Okomentovat se to dá zase klasickým výrokem „mysleli jsme to dobře a ono to dopadlo, jako vždycky“. Na působení tržních sil se prostě vyzrát nedá. Když něco začnu regulovat, problém vyhřezne někde jinde. Bohužel nás to ale všechny začíná stát hodně velké peníze.
