Boj o důchody – prohra pro všechny

Vláda se rozhodla dosáhnout nápravy státních financí prostřednictvím změny zákonné valorizace důchodů, a tím snížení životní úrovně důchodců. Důchodci prý stejně volí populisty, takže žádná škoda. Alespoň tak to ve zkratce vypadá.

Že je se stavem státního rozpočtu nutné něco okamžitě udělat, je zřejmé. Logicky uvažujícím lidem už tak 3 roky. Vláda, která slibovala štíhlý stát s efektivním chodem, ale v tomto smyslu až do minulého měsíce nepodnikla vůbec nic. Dokonce podnikala vše možné, aby bídný stav veřejných rozpočtů ještě více prohloubila. Pomiňme bezpečnostní a energetickou krizi, tam se pár desítek miliard dá pochopit. Jenže od voleb se nabralo dalších 10 tis. státních úředníků, rozdaly nesystémové dárky ve formě příspěvku na dítě, výchovného k důchodu, politici sobě a státním úředníkům navýšili platy. Navíc se připravuje další mandatorní zvýšení státních výdajů ve formě zakotvení platů učitelů ve výši 130% úrovně průměrné mzdy. Nic proti platům učitelů, ale skutečně potřebujeme právě teď dávat do zákona další povinné výdaje státu, když jiné povinné výdaje (valorizace důchodů) drasticky škrtáme? A může kázat o odpovědnosti někdo, kdo si sám popřává plnými doušky (novoroční navýšení platů politiků bylo v řádu desítek tisíc korun)?

Počínání vlády nejvíce připomíná tlouštíka slibujícího, že už nikdy nebude mlsat, zatímco rovná do nákupního košíku čokolády. Počínání opozice ovšem není o nic lepší. Byla to dnešní opozice, kdo tu sekeru do veřejných financí zaťal. Z 1000 miliard vyhozených za covidu šlo na jeho důsledky podle zjištění NKÚ cca 10%, zbytek zmizel na tisícové dárečky prostému lidu a mnohamilionové kšefty velkých kluků. Kromě toho byly veřejné finance krácením daňových příjmů a navýšením mandatorních výdajů nastaveny na trvalý deficit cca 200 mld. Jako třešnička na dortu k tomu přibylo navíc 40 tis. státních zaměstnanců. Je komické a současně k pláči poslouchat nyní řeči politiků o odpovědném hospodaření.

Podivné krácení valorizace důchodů si ale vyžádalo další politické oběti. Senát, který se vždy prezentoval jako pojistka ústavnosti, nesebral odvahu se tomuto kroku postavit. Zákon byl Senátem schválen s tím, že o jeho ústavnosti má rozhodnout Ústavní soud. Že tím Senát učinil sám sebe zbytečným a pravomoci další komory parlamentu přehodil na Ústavní soud, ctihodným senátorům asi uniklo. Tak nějak vypadá střelba do vlastní nohy. Do podobné situace se dostal i nově zvolený prezident. Začínat mandát hned druhý den konfliktem s vládou se jistě nikomu soudnému nechce, ovšem přehození odpovědnosti na Ústavní soud také moc elegantně nevypadá.

A tak má vše v rukou Ústavní soud. Politici si stěžují, že se z něj stala další komora parlamentu a často zasahuje do fungování státu. To je sice pravda, ale v tomto případě mu sami svou neodpovědností nahrávají, ba přímo se ho doprošují. Postoj Ústavního soudu bude asi hodně zajímavý. Procedura schválení byla dost na hraně, ale je tu řada dalších aspektů v neprospěch platnosti nového zákona. V minulosti totiž Ústavní soud rozhodl, že důchody málo reflektují zásluhovost, přičemž právě znevýhodnění vyšších důchodů je hlavním principem současně schváleného zákona. Ústavní soudci dokonce v minulosti rozhodli, že zmrazení platů soudců, i když bylo řádně schváleno parlamentem, je protiústavní a soudci mají prostě na růst platů nárok v každé situaci. Opravdu při vší sympatii vůči vládnoucí koalici budou mít ústavní soudci svědomí říci, že snížení zákonné valorizace důchodů je v pořádku? Na druhé straně řadě z nich končí mandát a jeho prodloužení je ve hře. Půjdou soudci v této situaci do konfliktu s výkonnou mocí? Pokud nakonec snížení valorizace projde i zde, pocit, že mocní si mohou dělat, co se jim líbí, ve společnosti dále naroste.

Ať už to s důchody dopadne jakkoli, pachuť tady zůstane a zúčastnění hráči získají zaslouženě řadu záporných bodů. Nutnost udělat něco s financemi nelze zpochybnit. Ovšem komplexní balík úprav daní a benefitů pocházející od politiků se zmrazenými platy a zasahující rovnoměrně všechny části společnosti by působil daleko lépe. Naštvaní by byli asi všichni, ale pokud by bylo nápravy dosaženo a inflace spadla, tak by to po nějakém čase odeznělo. Teď nás bude čekat nejspíše jen exhibice bezradnosti a populismu, a to je vzhledem k promarněné příležitosti naši republiku posunout vpřed opravdu škoda.