Že by konečně boj proti korupci začal fungovat a právo a pořádek vítězily nad zločinem a chaosem? Pár větších ryb se v poslední době už ocitlo v síti. Chtělo by se věřit, že se blýská na lepší časy a příští rok přinese kýžený posun k opravdu transparentnímu fungování české společnosti. Některé zprávy ovšem zase tak povzbudivé nejsou.
Právo dopadá nekompromisně především na malé ryby, ba přímo rybí potěr. Novým zlatým dolem se stalo vymáhání malých pohledávek v řádu tisícovky. Po nabalení různých nesmyslných sankčních úroků, pokut a odměn advokátů se z nich stávají rázem částky desetitisícové, které při milionovém výskytu generují kolosální příjem. A tak „orlové práva“ skupují od pojišťoven, energetik či telekomů masově malé pohledávky, na kterých vydělávají stamiliony. Mnohdy se jedná i o pohledávky promlčené, ale to nevadí. Pokud oběť včas promlčení nenamítne, zaplatí vše včetně úroků či palmáre. O takovém byznysu by se panu Ducháčkovi ani nesnilo.
Řeknete, že tedy nemá nikdo nic dlužit, a nic mu nehrozit nebude. Jenže situace není tak jednoduchá. Mnohý monopolista má ve vyúčtování pěkný chaos a faktury občas nedoručuje, doručuje na špatné adresy či někomu jinému. Při milionech zákazníků a nákladové optimalizaci se opět zavádějí povýšené manýry, kdy malý zákazníček je prostě nulou. Z praxe jsou známy případy nedoručených faktur, kde najednou jinak pravidelně platícímu zákazníkovi v první upomínce ihned vyhrožovali exekucí, a obráceně, jeden operátor si z účtu zákazníka strhával dokonce vyúčtování někoho jiného. Pokud nechytnete upomínku, může se vám lehce stát, že se stanete obětí exekutora nebo chytrého advokáta, ani nevíte, jak. K tomu přispívá také doručovací zákon, kdy vám nakonec úřední korespondence ani nemusí být doručena, a po dvou týdnech (co si užíváte u moře či v nemocnici) se má automaticky za to, že jste výzvu obdrželi. To ani nemluvme o chybách pošty, která sem tam dokáže zašantročit i doporučený dopis.
Pomiňme chronické neplatiče, ale soudy o zapomenutou a mnohdy i promlčenou tisícovku, které končí nakonec platbou dvaceti tisíc, určitě příkladem fungování právního státu nejsou. Aktivní obrana spotřebitelů by zkrátka měla přinutit monopolní firmy, aby s řadovým zákazníkem jednaly jako s partnerem. Informační systémy jistě dokáží odlišit náhodně nezaplacenou fakturu jinak pravidelně platícího zákazníka od chronického neplatiče, kterého je třeba zažalovat. Zatím je jednodušší se se všemi nemazlit a poslat na ně rovnou vymahače, kšeft je kšeft a peníze od agentur tak sladké. Zasáhnout by měla také legislativa a například žalování promlčených pohledávek přímo zakázat, u malých pohledávek přiměřeně snížit odměny právníků atd. Cestu právu je samozřejmě třeba zjednávat, ale právo samo o sobě by se předmětem byznysu stávat nemělo.
Možná je porovnání zatčených korupčníků s oškubaným zapomětlivým majitelem mobilního telefonu míchání jablek s hruškami. Ale cílem tohoto zamyšlení je poukázat na to, že právo by mělo platit pro všechny. Pro ty korupčníky zatím platí tak nějak trochu a polapit se podařilo pouze ty hodně neopatrné. Naproti tomu u řadového občana stačí někdy pouze maličkost, a okamžitě se na něj přiřítí celá lavina právní mašinérie. Do nového roku bychom si měli tedy přát, aby právo fungovalo pro všechny stejně. A pokud to snad v návalu práce nebude stíhat, postarejme se, aby si došláplo především na ty velké ryby.
