Střet západ-islám je v dnešní době reálně vzato již klišé, nad kterým se nikdo nepozastaví. Nikomu nepřijde divná skutečnost, že zde autor tohoto spojení umístil proti sobě dva termíny, jež nějak nepatří do stejné „ohrádky“. Podle jeho zjednodušené teorie nyní proti sobě stojí západ, zeměpisně vymezená oblast, proti islámu, náboženství (filosofii).
mešita v Penzbergu, Německo
I kdybych připustil námitku, podle níž slovo „západ“ symbolizuje západní styl života s jeho prioritami a hodnotami nikoliv zeměpisný údaj, pak tu zřejmě podle logiky věci nejde o islám jako náboženství, ale o styl života v muslimských zemích, tedy na východě. Teď už by to eventuelně mohlo snad i „sedět“, jen je tu trochu zádrhel: Co „západní-domorodí“ muslimové jsoucí na západě doma (ve společnosti se západním stylem života… mezi ně patřím mimo jiné i já)? Podle zmíněného spojení je celé mé okolí se mnou, muslimem, ve střetu, protože muslim rovná se islám, nebo ne? Rovněž další zádrhel nastane, uvědomíme-li si, že v muslimských zemích žije nezanedbatelný počet nemuslimů, ti v dané „rovnici“ taky nějak „haprují“.
Když byl Prorok po 13 letech hlásání islámu v Mekce donucen okolnostmi k emigraci do Jathribu - Medíny, stala se mimo jiné i jedna zajímavá věc. Lidé v Mecce nosili jen dlouhé košile, zatímco v Medíně si lidé oblékali kalhoty, Prorok tehdy začal používat kalhoty. V islámu jako takovém totiž nejde o to, jestli jsem „košiláč“ nebo „kalhoťák“, ani jestli jsem Arab nebo Čech. Islámu o to nejde, jde o to některým lidem, některým lidem ať už z „muslimské“ či „západní“ strany.
Podle některých lidí představuje islám něco cizího, nepatřícího do Evropy, neslučitelného se západním světem. Křesťanství, židovství stejně jako islám nepochází z Evropy, což první dva nijak zvlášť neodradilo. Jeden můj známý kdysi v tomto ohledu řekl zajímavou myšlenku: „Jak se asi tvářili staří Slované-pohané na první křesťany a postupnou „křesťanizaci“ Evropy? S jakou je přijímali? Jaké bylo jejich počáteční soužití?“ Možná mezi jejich argumenty bylo i cosi o cizorodosti té „novoty“…
A co na závěr? Před nedávnem jsme s mojí kamarádkou vedli debatu, řekla mi, že člověka jiná osoba irituje v drtivé většině ze dvou důvodů. V prvním případě získala nebo vlastní něco, po čem on sám touží nebo by toho chtěl dosáhnout. Či v druhém případě u oné osoby člověk spatřuje nějakou svou (převážně negativní) vlastnost, kterou sám skrývá nebo se o její zamaskování pokouší, a dotyčná osoba mu nastavuje pomyslné zrcadlo. Tak pokud Vás islám irituje, pak co je tím skutečným důvodem? Ptejte se sami sebe proč…
