Prezident neznaje hymnu... aneb i orel může vypadat jako netopýr

  Asi před měsícem přišel do směnárny jeden bezdomovec a vysypal hromadu drobných mincí se slovy, jestli za to něco bude. Kromě centů a pencí se tam objevil i čtvrt dolar. Muž dostal hodnotu valut v korunách a neskrývaje radost odešel „hýřit“. Podíval jsem se znovu na minci a zjistil jednu zvláštnost. Na přední straně je hlava George Washingtona, ale pokud minci obrátíte podle svislé osy, což dělá snad každý neameričan, uvidíte v první moment „netopýra“ visícího na bidýlku. Až poté si uvědomíte, že onen netopýr je vlastně orel bělohlavý a místo bidýlka svírá v pařátech fasci. pokud však otočíte Washingtona podél vodorovné osy, jak činí snad každý Američan, naleznete orlíka, jak má být.

Lev stoje na hlavě, netratí ničeho ze svého "Lvovství"

  Nedávno jsem cestu autobusem S“A z Prahy do Brna sdílel vedle zajímavého pána. Pracoval jako lektor první pomoci… převážně v zahraničí. Vykládal příhodu, jak na jednom dalekovýchodním letišti (jméno si už nepamatuji) čekali na let a letmo při tom sledovali CNN zprávy. Náhle zpozorněli, ve zprávách totiž zaznělo sousloví „Czech republic“. Komentátor s obtížemi zadržoval pobavení, když přinášel zprávu o „atentátu na prezidenta ČR“. Poté promlouval i americký expert přes zbraně, který „obdivně“ vzhlížel k prezidentské ochrance, neboť již od pohledu rozeznala kuličkovou pistolku od smrtelné zbraně, tedy skutečnost, jíž nepoznají ani přední experti jinak než podle hmotnosti.

  Poté jsme jen tak diskutovali na téma: „Kde se stala chyba, kdy přestali Češi být hrdí na fakt, že jsou Čechy.“ Údajně podle jedné zahraniční studie bod zlomu nastal po Mnichovu. V tu chvíli se Česko stalo tou panem Krausem nazývanou „lokajskou kotlinou“. Nemluvím tu o skandování typu: „Kdo neskáče, není Čech atp.“ Nemluvím tu o hrdosti na české sportovní družstvo, pokud něco vyhrají... mám na mysli to, co vyjádřil Marcus Tullius Cicero ve svém: „Kde je dobře, tam je má vlast.“

  V těchto dnech, kdy je před 2. kolem voleb, se to všude omílá minulost a činy obou kandidátů. Samozřejmě existuje množství „objektivních“ zdrojů a historických fakt, na jejichž základě si každý autor vyvodí svůj „objektivní“ závěr. Jeden fakt, na který pěkně upozornil autor článku v Reflexu, však lze vypozorovat i vycítit. Ono brnkání na rádoby vlasteneckou strunu mnoha Čechů a potlačený pocit existence dávno zmizelého „škatulkování“.

  Najednou plno Čechů řeší, že kandidát na prezidenta neumí slova české hymny, je pro ně důležité, že jeho choť neumí česky a plno dalších věcí. Mimochodem maželka T. G. Masaryka také neuměla česky a na kvalitu "prezidentování" našeho prvního prezidenta to prokazatelně nemělo žádný vliv, neboť to bylo naprosto IRELEVANTNÍ. Nikdo se už nepozastavuje nad skutečností, že znalost slov naší hymny v politickém působení druhého kandidáta naší zemi moc dobrého nepřineslo... přesněji nejen ta znalost. 

  Mnoho lidí vidí v jednom kandidátovi cosi šlechtického, cosi z jiné škatulky, cosi, co přece nemůže být prospěšné "prostému lidu" - a nato právě jeho sok spoléhá. Pokud vím, tak šlechtické tituly a nějaké dělení na šlechtic/nešlechtic padly při vzniku První republiky. Když člověk jiného oslovuje pane hrabě atp. (a opravdu při tom pociťuje nějakou „hraběckost“), asi má uvnitř sebe onu „lokajskost“.         

   Netvrdím, že se plně ztotožňuji s některým z kandidátů, v této chvíli jde spíše o posouzení, který z nich může naší zemi prospět více a obráceně, který z nich (podle předchozích zkušeností) naší zemi méně uškodí. 

  John Fitzgerald Kennedy jednou řekl: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svojí zem.“ Myslíte, že by si dokázal některý ze zmíněných kandidátů učinit něco v tomto duchu? Který z nich by k tomu měl blíže?  

  Kennedy obracel čtvrťáky většinou podél vodorovné osy a možná je občas obrátil po evropsku a udělal z orlíka "netopýra". Ale orel visící hlavou dolů je pořád orel, stejně jako lev stojící na hlavě je pořád lev. Dokud bude pro Čechy důležitější arogantí, sebestředný „pravý“ Čech (tedy bohužel pro většinu typický obraz dnešního Čecha) než „echt“ Čech, jehož rodina patří do toho, co se před První republikou nazývalo šlechta, pak budou stále dumat, jestli lev stoje na hlavě zůstává stále lvem ;)