Alláh či Bůh? Milosrdný nebo Milostiplný?

Jeden z mých souvěrců se rozhodl pracovat na novém překladu (významovém) Koránu. A vzal to „z gruntu“, kdy již v prvním verši, překládaném jako: „Ve jménu Boha milosrdného, slitovného“ nahradil slovo „milosrdný“ slovem „milostiplný“ nabyvše podezření, že Bůh (Alláh) asi nemá srdce (v lidském chápání významu slova srdce), tedy překlad „milosrdný“ je zavádějící. Milosrdný tak nahradil slovem milostiplný, které nijak neneguje vlastnost arabského „arrahmán“ v originále a zároveň neobsahuje ono „srdce“ ;)

Slovíčkaření tohoto typu mi přijde až komické, vždyť jak slovo milostiplný tak milosrdný v sobě pro běžného Čecha (chápej člověka, jehož mateřským jazykem je čeština) skrývá ten stejný význam. A člověk usilující o hlubší významové pochopení tohoto náboženského textu je stejně nucen se vrátit k arabskému originálu, neboť jedině z něj vycházejí všechna právní ustanovení, předpisy atp.

Dalším z řady „rozporuplných“ slov je slovo „Bůh“ na místo arabského „Alláh“. Zastávám teorii, že v mysli člověka existuje spojení mezi slovem a předmětem, vjemem, činností nebo vlastností, jež vyjadřuje. Podle této teorie má například slovo „olivy“ jedinec spojen s obrazem dané poživatiny, s nějakou vůní a chutí. Shodný typ spojení je i u slova „Oliven“, „olives“, „zajtůn“ nebo „zajtim“. Tedy pokud Čech uslyší někoho říci „olivy“, Němec „Oliven“, Angličan „olives“, Arab „zajtůn“ nebo Izraelec „zajtim“, vybaví se každému z nich to samé (snad jen s drobnými subjektivními odchylkami).  Pak nezáleží, řeknete-li „Bůh“, „Gott“, „God“, „Alláh“ nebo „Elohim“, pokaždé příjemci vytane v mysli to samé…

Samozřejmě existují různé premisy stran významu, původu a vzniku určitých slov, od numeristických přes kabalistické až po etymologické. Co se týká jedné etymologické premisy (kterou já osobně považuji, za nejlogičtější a nejpravděpodobnější), pak „Alláh“ je slovo „iláh“ (božstvo, bůh) s určitým členem „al“, připojením určitého členu se vypouští z „iláh“ počáteční „i“. Alláh poté přesně vymezuje (členem) jediného určeného Boha. Čeština, nemaje určitý a neurčitý člen, při označení jediného Boha  používá velké „B“.

Při svém studiu jsem absolvoval i dva roky přednášek o „koránských vědách“, kde se mimo jiné probíraly i podmínky pro překlad náboženského textu. Samozřejmě se odjakživa všichni učenci shodli na nemožnosti doslovného překladu textu. Možný je proto jen významový překlad, ale i přesto překladatel nikdy není schopen plně vystihnout autorovu myšlenku s jejími nuancemi. Mezi uvedenými podmínkami kladenými na překladatele je mimo jiné kvalitní znalost jazyka, do kterého překládá, a klasické arabštiny (dnes Evropany označovaná jako koránská), tj. arabského tvarosloví, arabské gramatiky, arabské rétoriky atd.

Po všem, jež právě „vstřebal“ čtenář dobravší se až sem, by snad každému logicky uvažujícímu mělo dojít minimálně něco jako „hnidopišství“ lidí dávajících slovo „milostiplný“ na místo „milosrdný“... a možná i něco víc…