Trest smrti by neměl být v lidských rukách

Jedině naše pýcha a přesvědčení o vlastní neomylnosti z nás dělá společnost, která je přinejmenším z velké části přesvědčena o svém právu na nakládání s životem podle vlastního uvážení. Všimněte si, kolik lidí je ochotných z různých důvodů navrhovat, aby byl u nás znovu zavedený trest smrti. Přitom si dobře pamatujeme, kolik nevinných lidí bylo v nedávné minulosti popraveno. V USA byl přes mnohé protesty před pár hodinami popraven člověk, u něhož nebylo nikdy přesvědčivě dokázáno, že spáchal trestný čin, za nějž byl odsouzený...

Život je dar. Boží dar. Proto nemá žádný člověk právo svůj, natož cizí život vzít. S životem by mělo být naprosto za každých okolností nakládáno jako s něčím velice cenným, nenahraditelným a ve své podstatě nedotknutelným. Je velká škoda,  že si lidé ze života udělali něco, co se dá prodat, koupit, přivlastnit nebo ukrást. Jakoby snad život byl naším movitým majetkem.

Kromě faktu, že nám život byl dán, jsou však i další argumenty proto, aby bylo s životem nakládáno jako s darem, o němž nemáme právo rozhodovat ve smyslu jeho existence či ukončení. Tím důvodem je skutečnost, že člověk jako živý tvor je bez Božího vedení neschopný spravedlnosti. Byť někteří lidé i ze všech svých lidských sil opravdu usilují o spravedlnost, nikdy jim nemůže být na základě vlastního poznání či bádání, ani druhými lidmi, odhalena úplná pravda o vlastní životě ani o životě cizího člověka. K tomu všemu potřebujeme Boha, abychom mohli pochopit, poznat, prohlédnout. Lidská spravedlnost je možná pouze skrze Boží vedení.

V neposlední řadě je nutné podívat se na samotného Boha a Jeho způsob, kterým se k lidem chová bez ohledu na to, jakým způsobem nakládají se svým pozemským životem. Slunce nechává Bůh vycházet nad hlavami dobrých i špatných a do posledního dechu každého z nás čeká, že se k Němu opět navrátíme. Že budeme litovat svých špatností a budeme hledat Boží vůli pro náš život. Že si vybereme správnou cestu. Tedy On nikomu z nás neubírá ani vteřinu z našich životů. Jak bychom si mohli myslet, že člověk má právo zasahovat do života způsobem, kterým to nečiní ani sám Stvořitel?

Pokud uvažujeme nad trestem smrti, je z mého pohledu nezbytné si vždy představit na místě odsouzeného sami sebe. A pokud jsme toho schopni, pak je úhel pohledu patrně zřejmý. Představte si, že se někdo rozhodne vzít vám život pro nějaký malicherný důvod nebo za něco, co jste neudělali? Na základě vymyšlených důkazů budete obviněni a odsouzeni k trestu smrti. Nebo budete pouze ve špatné chvíli na špatném místě, důkazy budou hovořit proti vám a nikdo vám nebude věřit, že jste daný čin nespáchali. Nikdo vám třeba nebude chtít ukřivdit a lidé, kteří vás odsoudí, budou skutečně a skálopevně přesvědčeni o vaší vině. Vy jste to však neudělali. Tisíce lidí budou protestovat, ale rozsudek bude stejně vykonán. Nesmíme nikdy zapomínat na to, že je člověk ve svém poznání vždy omezený...

Abych však vyjádřil plně své přesvědčení ohledně práva lidí na život druhých, myslím si, že ani člověk, který prokazatelně a s pravděpodobností hraničící s jistotou trestný čin spáchá, někoho zavraždí, zabije či znásilní, by neměl být usmrcen na základě lidského soudu. Jinými slovy, nechal bych hodnocení a případný nejvyšší trest za takový čin opět pouze na Bohu, neboť z mého pohledu patří každý život právě Jemu. Nechává-li On každého člověka žít až do konce života, kdo je člověk, aby to dělal jinak a v rozporu s Ním?

http://zpravy.idnes.cz/vezen-davis-dostal-smrtici-serum-proti-poprave-protestoval-i-papez-11y-/zahranicni.aspx?c=A110922_071953_zahranicni_stf