Trapný výkon Sparty i Plzně aneb boj o titul po česku

První a druhý tým prvoligové fotbalové tabulky nám v sobotním utkání o první místo názorně ukázaly, jak se v českých podmínkách bojuje o titul. Plný stadion fanoušků se stejně jako diváci u televize společně těšili na skvělý souboj a opravdový strhující zápas o ligový titul. Namísto ofenzivního, napínavého, zajímavého a bojovného zápasu jsme sledovali upachtěnou, ustrašenou a taktikou svázanou hru ze strany obou celků, která vyústila v hubené vítězství nikoliv lepšího, ale především šťastnějšího týmu…

Sledovat takto nudný, nezáživný a nezajímavý zápas je skutečná ztráta času. Pokud jedinou trapnou a omšelou zajímavostí podobných utkání, o kterých se týden dopředu píše ve všech novinách a kterým by měl dominovat především skvělý fotbal a skutečná snaha vstřelit více než jednu branku a vítězství urvat pro svůj tým, je opět uřvaně arogantní chování sparťanského obránce Řepky, neustálé rozčilování se hráčů obou celků na rozhodčího doslova při každém fouknutí do píšťalky a v neposlední řadě skutečně velmi špatný výkon rozhodčího, je to z mého pohledu opravdu málo.

Není divu, že tuzemské stadiony povětšinou zejí prázdnotou a jejich maximální kapacita nebývá ani zdaleka naplněna. Fotbalisté dvou nejlepších celků předváděli v sobotu neatraktivní ustrašenou a v posledních letech typicky českou hru plnou zpětných nebo pokažených přihrávek, navíc s defenzivní taktikou s primárním (a nejspíš také jediným) cílem neinkasovat. Na krásu, nasazení, bojovnost v rámci fair-play a neutuchající snahu o přehrání soupeře a vypracování brankových příležitostí české týmy na špici tabulky zdá se rezignovaly. Nejspíš také proto se českému národnímu týmu v posledních letech tak špatně vede také na mezinárodní úrovni.

V každém případě si myslím, že ačkoliv fotbal je už dávno především byznys, pořád by tento sport měl být také zábavou pro lidi. Platící divák i fanoušek u televize je ochotný odpustit hráčům nepodařenou akci i pokažený celý zápas, pokud však vidí neutuchající snahu a bojovnost ze strany všech hráčů, kteří se po hřišti pohybují (tak je tomu například v Anglii, kde nějaké vypuštění zápasu nebo nedoběhnutí zdánlivě ztraceného míče nepřichází v úvahu…). Jak neskutečně směšný je v kontextu s předváděnou hrou fakt, že za takovou špatně odváděnou „práci“ dostávají tito fotbalisté královské honoráře a odměny. Představte si to ve svém zaměstnání, kde byste svojí práci dělali mizerně, ale odměny by vám stoupaly. Jakou motivaci byste pak měli, abyste s tím něco dělali, abyste pracovali lépe?

Přiznám se, že ačkoliv fandím Spartě, už je mi lhostejné, jestli letos vyhraje ona nebo Plzeň. Ba co víc, pokud si tedy Plzeň dokázala nyní se Spartou poradit, ať tedy titul vyhraje raději ona – viděl jsem ji letos hrát opravdu pěkné zápasy. Sparta patrně o titul nestojí, tak ať ho tedy nemá. Už dávno je při pohledu na fungování Sparty zřejmé, že zde rozhodují obchodní zájmy nad těmi sportovními, natož aby se ve vedení tohoto tuzemského velkoklubu, jak rád sám sebe nazývá, zajímalo o diváka. Jelikož každého lepšího hráče, o něhož je zájem, Sparta ihned prodá, není zde čas na budování nějakého sehraného týmu, který šlape jako hodinky. Současný trenér pak útočnou hru nevyznává a podle toho také výkony Sparty vypadají. Je možné, že nyní ani Sparta nemá z obchodních důvodů tak kvalitní hráče, aby hráli lepší fotbal - i průměrný hráč však může do hry dát všechno a celý zápas ze všech svých sil bojovat. Plzeň se alespoň trochu snažila a navíc – byla schopná dát gól. Tak tedy gratulace Plzni a moc prosím, aby si Plzeň ten pětibodový náskok už pohlídala, aby snad Spartě to její flákání pak nakonec nestačilo i k tomu titulu.