Také se rádi usmiřujete?

Usmíření, smír, odpuštění, zakopání válečné sekery – nádherná slova a slovní spojení s ještě úžasnějším významem. Někdy se zdá, že právě proto lidé spolu bojují, aby se pak mohli usmiřovat a navzájem si lízat rány. Všimněte si, když jste osobně zúčastněni na tomto procesu, jak příjemné to je pro naše útroby, co se vám přitom odehrává v hlavě, v hrudním koši, v srdci, co to dělá s vaším žaludkem a mnoha jinými orgány. Je to prostě jedinečné…

Není to vždy snadná cesta, která vede k opětovnému nastolení míru. Lidé si dokážou navzájem velmi mnoho ublížit, říct tolik ošklivých slov, že pak nevědí, kudy kam, jsou zranění, zklamaní, rozzlobení, smutní a nešťastní, a nejspíš ani v koutku jejich mysli není na počátku tohoto stavu prostor pro uvažování o nějakém vysvětlení, odpuštění a usmíření. Proto je nejdůležitější mít trochu času na přemýšlení o tom všem, co se stalo, a získat tak potřebný odstup od chvíle, kdy se něco špatného událo.

Nutným předpokladem k řešení nepříjemných konfliktů a nedorozumění, hádek a sporů, k překlenutí období komunikační prázdnoty a pocitů vzájemné nesnášenlivosti je trvalá přítomnost lásky v našem srdci. A také je rozhodující první impuls. Nezáleží na tom, kdo tento první krok udělá, ale je nezbytný. Může to být letmý úsměv, něco hezkého a příjemného směrem k tomu druhému, oblíbená čokoláda nebo jiná pozornost, přívětivé slovo či jiný projev náklonnosti. Takový pozitivní impuls má doslova zázračné účinky, neboť naprosto nepozorovaně proniká do naší mysli, našeho srdce a působí tam nepředstavitelně blahodárně – připravuje tání ledů, které se zde, v našem nitru, mezitím utábořily.

Proces postupného usmiřování, nacházení vzájemného pochopení, souladu a jednoty je opravdu krásný a je možné jej prožít téměř fyzicky, byť se jedná především o pochody duševní. Je to prostě tak příjemné, že nám to dělá fyzicky dobře. Postupně nás opouští zloba, smutek a zklamání, a najednou, jakoby mávnutím kouzelného proutku, máme také chuť dělat vstřícné kroky, příjemná gesta a opětovat darovanou náklonnost. Okovy zlosti nám s ohromným rachotem padají z těla a je to opravdu příjemný pocit, že se můžeme opět bez omezení hýbat, že se můžeme z plných plic nadechnout a zhluboka zase vydechnout. Nikomu z nás totiž období nesouladu a boje s kýmkoliv nepřináší nic pozitivního ani příjemného, je to ve své podstatě těžké závaží, které s sebou taháme po celou dobu, dokud napětí zase nepovolí a nedojde k usmíření. To je jediná cesta pro naši úplnou volnost.

Přál bych si, aby se lidé k sobě chovali hezky, slušně a příjemně za každé situace, ale myslím, že to není možné. Člověk je už prostě takový. Vždy se objeví nějaké problémy, které je nutné řešit. Život nám připravuje nelehké situace, které jsou zatěžkávací zkouškou našich vztahů a především nás samotných. Velmi často si velké vztahové nesnáze působíme sami, neboť děláme špatná rozhodnutí a neumíme reagovat na vzniklé situace adekvátně a s rozmyslem. Občas děláme věci a říkáme slova, kterých následně litujeme, ovšem to nic nemění na tom, že mezitím tyto naše činy a vyřčená obvinění či výčitky stihly zasáhnout srdce a mysl někoho jiného a ublížily nebo zranily na velmi citlivém místě. To bychom si měli uvědomit. Všichni někdy ubližujeme, aniž třeba chceme, a tak se nemůžeme divit, že totéž se děje také lidem kolem nás. A občas někdo ublíží i nám, řekne nám něco, co nás hluboce zasáhne, co nás zraní, a pak to třeba dlouho nemůžeme dostat z hlavy. Musíme to pochopit a přijmout jako nedílnou součást našeho života. Spory, hádky a nedorozumění jednoduše k životu patří úplně stejně jako usmiřování.

Nic nám tedy nebrání začít třeba hned a bez váhání se vstřícnými kroky a to nejlépe směrem k těm, kteří se na nás možná zlobí nebo jsme si všimli, že už s námi nějakou tu dobu moc nemluví. Možná ani nevíme, proč se zlobí a myslíme si, že k tomu nemají žádný důvod. To není naprosto rozhodující, že se nám třeba zdá, že omlouvat by se měla druhá strana a první vlídné slovo by mělo zaznít od někoho jiného, než od nás. Věřte tomu, že odměna za naše pozitivní kroky, i když třeba nepřijde hned, bude sladká a způsobí nám i všem našim vnitřním orgánům opravdu blahé, neřku-li libé chvíle. Ty okamžiky, kdy dáváme věci do pořádku, usmiřujeme se, zakopáváme válečné sekery, dáváme najevo vlastní náklonnost a říkáme druhým, že už se na ně nezlobíme, že je máme pořád moc rádi, že se nám po nich stýská a že jsou dobří právě tak, jak jsou, je totiž k nezaplacení. A stojí rozhodně za tu trochu námahy!

--------------------------------------------

Jiné moje články si můžete přečíst na http://www.shekel.cz/