Proč bloger Matějka exprezidenta Havla k čertu posílá?

Protože nesdílí jeho názory, ideály a přesvědčení. Tak málo stačí k tomu, aby tuzemský bloger a představitel politické strany Strana svobodných občanů František Matějka poslal bývalého českého prezidenta Václava Havla v jednom ze svých mnoha článků k čertu. Matějka však v textu nějak pozapomněl vysvětlit, co jej k takovému extrémnímu postoji a verbální agresivitě vůči Havlovi vede. Celý článek je pouze demonstrací Matějkovy nesnášenlivosti, tentokrát a pro změnu vůči Havlovi…

Autor: Nguyen Phuong Thao, MF DNES, zdroj: iDNES.cz

Jsem přesvědčený o tom, že je zcela legitimní mít odlišný názor, a to vůči komukoliv. Nemyslím si, že má Václav Havel vždy pravdu a nikdy se nemýlí. Pokud se však přeci jenom pozorněji začteme do Matějkova článku, který je zlostnou a nenávistnou reakcí především na zahájení mezinárodní konference Forum 2000, a Havlův úvodní projev, nalezneme zde zajímavá srovnání postojů těchto dvou pánů k celosvětovým problémům.

Václav Havel ve své úvodní řeči řekl kromě jiného, že pokud svět nebude pokornější, vřítí se civilizace do katastrofy. V tom je s ním Matějka za jedno – také spatřuje svět, který se řítí do katastrofy, ovšem na rozdíl od Havla nespatřuje příčinu v nedostatku pokory, ale označuje lidi „jako Václav Havel“ a jemu podobné za pravé původce této katastrofy. Bez bližšího vysvětlení, jakou měrou a čím konkrétně by měl Havel přispět ke konci světa. Místo toho Matějka Havla napadá a uráží. Jeho slova by prý byl ochotný podepsat vlastní krví (což moc dobře nechápu, jak to pan Matějka myslí), nicméně pronášet by je prý měl jako demonstrant před zasedáním všech organizací, které pan Matějka nemá rád (OSN, Mezinárodní měnový fond, Evropská komise,  Evropská centrální banka, a všech dalších začínajících slovem Evropská…).

Podle Havla se může lidstvo vzpamatovat a zachránit pouze tehdy, „pokud se utká se svojí krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou.“ Je pochopitelné, že v tomhle ohledu musí mít Matějka zcela odlišné vnímání světa, když vlastní pýchu si v žádném případě nepřipouští. Neoddiskutovatelným faktem navíc zůstává, že jako autor blogu na veškerá dostupná témata (integrace, Evropská unie, odboráři, prezidenti, politika, multikulturní společnost, ekologie, sociální problematika, trestní právo, potíže rozvojového světa a černé Afriky atd.), z nichž naprosto všem dokonale rozumí spolu s přesvědčením o své vlastní neomylné schopnosti nacházet neotřelé, nicméně o to pevnější souvislosti a spojení, zcela zjevně nepatří mezi lidi, kteří by pochybovali o své vševědoucnosti. Bojovat s touto trojhlavou saní spící za krkem v podobě hlubokého životního omylu, že existuje pouze jediný výklad všeho a jeho nositelem je právě on sám, a tím pádem také jediným, kdo zná skutečnou pravdu, však prozatím Matějka nejspíš nehodlá. Pan Matějka sám je patrně přesvědčený o tom, že je tím, kdo může zachránit lidstvo a planetu, neboť všechny ostatní považuje pouze za samozvané zachránce, tedy kromě nenáviděného Havla také ostatní pozvané hosty na letošním Fórum 2000 (mezi jinými Oswaldo Payá Sardiñas, José Luis García Paneque, Shirin Ebadi ad.).

Havel na rozdíl od Matějky vyzývá a podněcuje k životu v pravdě a s láskou od té doby, co je veřejně aktivní. Ve svém úvodním projevu vyslovil naději, že světové elity pochopí, co důležitého sděluje nynější ekonomická a finanční krize. Podle Havla je to varování před nepřiměřeným sebevědomím a pýchou moderní civilizace. Naproti tomu Matějka znovu připomíná, jak nesmyslné je domnívat se, že západní nenasytnost má přímou souvislost také s tím, že lidé v Africe nemají co jíst a mají špatnou lékařskou péči. Na vině je podle Matějky nezřízená plodnost společně s podílem duchovních hodnot, které tamní svět zastává. Jakoby nebylo zřejmé, že mohla v Africe už dávno být dostupná lékařská péče pro všechny a například dostatečné zásoby pitné vody a jídla, pokud by to pro západní svět (jak jej Matějka pojmenovává) bylo jakkoliv zajímavé. Jinými slovy, pokud by z toho koukal nějaký zisk, což ovšem většinou nekouká.

Podle Matějky pomáhat lidem v rozvojových zemích znamená následně nést trpké ovoce takového jednání v podobě přistěhovalců z těchto zemí, kteří naši demokracii „znesvěcují, ohrožují a ubírají jí každým dnem na původní síle a myšlence“. Matějka tvrdí, že tak vzniká omezování našich osobních svobod, neboť musíme ve svých svobodách „zaplacených nejen penězi z daní, ale i krví a životy předků, ustupovat ve vlastních státech jednání těch, kteří mají hodnotový řebříček (doslovná citace) na hony vzdálený našemu“. Rovněž dále není zřejmé, co tím chce vlastně sdělit ani co kvalitního, tady v Evropě tvrdě vybojovaného, je přistěhovalci znesvěcováno. To Václav Havel mluví jednoduše a srozumitelně.

Havel je přesvědčený o tom, že současná globální a první ateistická civilizace ztratila vztah k nekonečnu a věčnosti. Zisk krátkodobý má podle něj přednost před ziskem dlouhodobým. S tím já tedy rozhodně souhlasím. Jakkoliv bych mohl mít výhrady vůči některým účastníkům konference Fórum 2000 (Bakala, Topolánek, Bursík aj.) a mohu jistě v mnohém s Havlem nesouhlasit, já osobně si vždy pro svůj život vyberu cestu Pravdy, Lásky a pomoci druhým, ať už si pod tím představíme cokoliv. Osobně si uvědomuji převládající lidskou pýchu (a to včetně mne samotného), všudypřítomnou touhu po bohatství a přesvědčení společnosti a některých jedinců o vlastní dokonalosti, neomylnosti, o tom, že má člověk všechno pevně ve svých rukách, že je pánem všeho tvorstva. Tak tomu však nikdy nebylo a nikdy nebude. Čím dříve si to lidstvo uvědomí, tím lépe pro celý svět. V tom má Havel podle mého názoru jednoznačně pravdu.

Samozřejmě záleží na každém člověku, jakou cestu si vybere. Pokud bych si já měl vybrat mezi Matějkou a Havlem, půjdu raději s Havlem. A to klidně i do toho pekla, kdyby měl pan Matějka tu moc nás tam poslat. Nikoliv však pro Havlovu dokonalost, bezchybnost a neomylnost, neboť takovým není žádný člověk na světě (a to ani pan Matějka), ale právě proto, že navzdory svému věku, zdraví, mnohým osobním zkušenostem, světovému věhlasu, neutuchající popularitě a celoživotnímu bohatství, v němž žil a které nikdy neskrýval a netajil, neustále hledá nové nebo ztracené duchovní hodnoty společnosti, a z celého srdce a upřímně touží po životu v pravdě, lásce a pokoře. Nejen pro sebe, ale především pro všechny ostatní je stále aktivní v boji za celosvětovou svobodu, rovnoprávnost a spravedlnost. Pro všechny lidi bez výjimky, bez ohledu na rasu, jazyk, národnost či náboženské vyznání. A takový postoj je mému srdci bližší, než cesta, kterou podle svých nenávistných a samolibých článků na blogu razí pan Matějka.