Nečasovo „padni komu padni“ spláchnuté do záchodu

Všechno, co současný vrcholný politik říká, má zjevně svá „ale“, tedy podmínky, za nichž to, co pravidelně opakuje do mikrofonů, pozbývá platnosti. Nejčastěji se to stává ve chvíli, kdy slova pravidelně, s chutí a patřičným důrazem vyslovovaná směrem ke konkurenci či opozici by měla být aplikována na ně samotné. Tehdy se dostávají ke slovu různá „ale“ nebo „myslel jsem to jinak“...

zdroj: iDNES.cz

Připomeňme si, kolikrát současný český premiér Petr Nečas již použil otřepané „padni komu padni“. Vyjádřil se tak například v září 2010 v souvislosti s provalenou skutečností, že byla společností ABL v roce 2006 sledována tehdejší starostka Prahy 11 Marta Šorfová, v listopadu téhož roku použil stejného rčení při reakci na zprávu, že si bývalý ministr obrany Martin Barták podle Američanů měl říct o úplatek při sjednávání armádních zakázek, nebo tak premiér Nečas reagoval vždy v kontextu s kauzou Víta Bárty nebo aktuálně Davida Ratha.

Málem by tomu člověk i uvěřil, že to premiér Nečas myslí vážně. Vždyť byl ještě před pár měsíci médii označován poněkud pejorativně v kontextu s dnešní nelítostnou dobou jako „pan Čistý“. Co však platilo u jiných, výše zmíněných kauz, kdy měl premiér zcela jasno a mělo podle jeho slov „padnout komu padnout“, najednou neplatí. K jistému zaškobrtnutí došlo nad diskutovaným problémem policejní žádosti o vydání exministryně obrany Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání. Náhle je všechno jinak a kdo by čekal zopakování Nečasových slov „padni komu padni“, ten by se načekal.

Náhle před námi stojí stejný premiér, ovšem se zcela jiným úhlem pohledu. Zdá se, že důvodem odlišného vnímání reality je fakt, že se nyní jedná o kolegyni, která byla ministryní právě ve stejné době, kdy byl v Topolánkově vládě ministrem také Petr Nečas. A hlasování o problematických zakázkách na ministerstvu obrany se tedy osobně účastnil a předpokládám, že pro jejich realizaci také zvedl ruku. Je zřejmé, že ve chvíli, kdy to vypadá, že se máslo začíná pomalu, ale jistě rozpouštět na vlastní hlavě a nelze si nad kauzou umýt jen tak jednoduše a populisticky ruce, jako v předchozích případech, už premiér váží slova zcela jinak a „padni komu padni“ mu vůbec nepřijde na mysl.

Takže tu máme pana premiéra Nečase s novou rétorikou postavenou na rozdílném vnímání vcelku podobných kauz, neboť v každé z výše jmenovaných jde o korupci nebo vydírání, porušení povinností při správě cizího majetku a zneužití pravomoci veřejného činitele, nebo kombinaci těchto trestných činů. Žádné „padni komu padni“ tedy v tomto jedinečném případu neplatí a namísto toho Nečas prostřednictvím médií vzkázal, že „o tom, kdo bude ve vládě nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků“.

Zbývá už pouze jediná, o to však zásadnější otázka. Kdo o tom tedy bude rozhodovat, když to nebude a zřejmě podle přesvědčení premiéra Nečase nemá být ani občan této země, natož pak nezávislá Policie České republiky? Má to tedy být (ne)závislý premiér Nečas a jeho parta politických ničemníků a podvodníků, případně neschopných šlendriánů?