O Paclíkovi a Křetínském aneb Jak dva kašpárci hrají divadlo!

Je to hnus. Fotbal je špína. A pokud by o tom snad chtěl někdo pochybovat, tak nám majitelé dvou momentálně nejúspěšnějších českých fotbalových klubů dávají mnoho pádných důkazů, abychom si byli docela jisti...

zdroj fotografií: iDNES.cz

Nejprve se po prohraném zápasu mylně nařízenou penaltou za nafilmovaný pád v pokutovém území v provedení fotbalového reprezentanta České republiky objevil kašpárek číslo 1 – šéf fotbalové Sparty, pan Křetínský – s taškou plnou banánů a pomerančů, kterou před zraky novinářů teatrálně přivezl šéfovi fotbalového svazu Peltovi. Ten pak neváhal a předstoupil celý bledý před média s tím, že přinesené ovoce panem Křetínským je v pokročilém stádiu rozkladu, z čehož je zdrcen. Tašku prozkoumal a předal policii k prošetření.

Uplyne pár týdnů, kdy se o ovoci z tašky Křetínského stále pouze spekuluje, není jisté, zdali v tašce nebyly i shnilé jahody, třešně a snad i hrušky, ale všichni podezřele mlčí. Policie je němá. Fotbalový svat je vázán slibem, že neprozradí více, než nic. Možná v tašce byla zelenina a nebo dokonce bramboračka. Kdoví.

Další dramatická zápletka celého příběhu přichází ve chvíli, kdy na scénu vstupují fotbaloví rozhodčí se svými dopisy, v nichž údajně popisují jejich vlastní podplacení v souvislosti s utkáním, které se hrálo před půl rokem. Shodou okolností se jedná o rozhodčí, kteří jsou zapleteni do různých jiných kauz a podle zákulisních informací se potýkají s platební neschopností ve svém soukromém životě. Takže tady máme lidi, kteří přiznali, že přijali před časem úplatek. Otázkou, která visí ve vzduchu, je motivace těchto rozhodčích přiznat se ke spáchání trestného činu po tak dlouhé době a riskovat tím vlastní uvěznění. Možná jim někdo něčím pohrozil? Nebo jim někdo něco slíbil? Kdoví.

Aby toho všeho však nebylo málo, snad možná mohl mít někdo dojem, že jeden kašpárek na to celé fotbalové divadlo nestačí, přichází kašpárek číslo 2 – šéf fotbalové Plzně, pan Paclík – a aby nepřišel s prázdnou, bere si na jeviště místo tašky rovnou ostře nabroušenou mačetu. Sice v rozhovoru pro MF Dnes říká, že není žádný vrah, ale z jeho drsných slov jistě mnohým tuhne krev v žilách. Vždyť tomu, kdo by měl mít v jeho klubu cokoliv společného s korupcí, Paclík osobně usekne hlavu. A všichni ostatní, kteří o jeho klubu šíří lži? Ti se mohou těšit na tvrdou odplatu, neboť on už má nasmlouvané ty nejlepší právníky.

Křetínský i Paclík se nás snaží přesvědčit o tom, že vládnou tvrdou rukou, tučnými bezbřehými konty a nebojí se vůbec nikoho. Jeden financuje soukromé detektivy a pátrá po shnilém ovoci, druhý si už brousí mačetu, neboť mu právě došla trpělivost. Oba se chystají na zteč a ani jeden z nich předem nepochybuje o svém vítězství.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? No vidíte, a tohle je realita českého fotbalu. V jeho vedení se dlouhé roky pohybují lidé s pochybnou pověstí, ve vedení klubů působí manažeři již dříve zapletení do různých korupčních kauz, případně i uvěznění, nebo jsou mnohé kluby v rukách majitelů, kteří nějakým jistě zajímavým, avšak nepříliš transparentním způsobem, přišli k nezměrnému bohatství. Tito novodobí zachránci upadajícího sportu do fotbalu vstoupili, protože ho prostě mají rádi a to i přesto, že je to černá díra na jejich tvrdě vydělané peníze v neprůhledné džungli byznysu. Chtělo by se říct, že Paclík a Křetínský jsou na jedné straně geniální a bohatí obchodníci a na straně druhé až příliš egocentričtí kohouti, kteří se ocitli shodou všech okolností na jednom smetišti s názvem Fotbal. Mně osobně však mnohem více připomínají dva kašpárky v jednom docela odporném divadle, na které se nedá koukat.