Láska není povinná

Naše hluboké city jsou námi usměrňovány většinou tak, aby nepřicházely vniveč. Ne vždy se nám to daří a ne vždy to vychází, ale naše ideální představa o naplněné lásce je ta, kdy se lidé milují vzájemně, tedy své hluboké city k sobě opětují. Sami sebe tímto předpokladem vystavujeme v životě mnohým zklamáním, neboť očekáváme, že odpovědí na naši lásku bude také láska, nikoliv nezájem či dokonce nenávist. Je však třeba si uvědomit, že láska je cit, který není povinný, ale vždy dobrovolný…

Vynucená láska je nanic a nezaslouží si ani být takto vznešeně pojmenovaná. Láska se nedá získat, k lásce nemůžete nikoho přemluvit, ani kdybyste ho na rukách nosili. Rovněž nemůžete zabránit prozření, kdy ten, který vás ještě před nedávnem miloval, náhle zjistí, že už vás nemiluje. Otázkou v takovém případě není, jak tuto lásku udržet či získat zpět, jak dotyčného přesvědčit o tom, že se zmýlil a stále nás hluboce miluje, jen na to právě zapomněl. Snad jedinou otázkou, nad níž má smysl trochu podumat, je ta, jestli jsme vůbec byli milováni. Jestli to nebylo pouhé přeceňované a špatně pojmenované citové vzplanutí, či nějaké intenzivní vzrušení z někoho nového, nepoznaného, které časem vyprchalo a nakonec z něj nezbylo nic.

Mnoho lidí se mylně domnívá, že je možné někoho přemluvit k tomu, aby miloval. Není však možné věcnými, třeba i pravdivými argumenty, dokázat, že existuje nepřeberné množství důvodů, proč by tomu tak mělo být. Láska je anebo není. Mnoho lidí si myslí, že opravdu milují a zaměňují jiné city i necity za lásku, ve skutečnosti však láskou neoplývají, ale třeba jim je pouze někdo milý, příjemný, někdo jim možná krásně voní, nebo někoho obdivují, jsou někým přitahováni či představou něčí blízkosti vzrušováni. S láskou to však nemá nic společného.

Láska a vzrušení jsou si však přeci jenom v něčem podobné. Například v tom, že jako není možné vynutit lásku, není možné vynutit ani vzrušení. Pochopitelně mám na mysli fyzické vzrušení těla. Zkuste někoho vzrušit jenom proto, že sami chcete. Je to stejné jako s láskou. Buďto jste pro někoho vzrušující nebo nejste. Buďto vás druhý miluje nebo nemiluje. Podobně, jako nemůžete nikoho přesvědčit o tom, že by po vás měl fyzicky toužit celým svým tělem, nemůžete nikoho přemluvit k tomu, aby vás miloval. Dlužno však dodat, že s fyzickým vzrušením je to přeci jenom o něco snazší, protože můžete být šikovní a vzrušení dosáhnout. Nicméně nedosáhnete toho, aby při pouhém pomyšlení na vás bylo jaksi již všechno předem připraveno fyzicky k akci…

S láskou je to složitější ve všech ohledech. Na druhou stranu, pokud nebudeme lpět na tom, aby nás každý, koho milujeme nebo máme moc rádi, také miloval či měl opravdu hodně rád, můžeme ve svém srdci milovat naprosto kohokoliv v neomezeném množství. Nemusíme přitom nikoho obtěžovat svými představami o tom, že láska by měla být vzájemná ani nemusíme dotyčného přesvědčovat o tom, že by nás měl také milovat.

Můžeme mít rádi, koho chceme a jak moc chceme, jenom se musíme smířit s tím, že náš cit není vždy opětovaný. Po nějaké době může také to, co někteří nazývají láskou, podlehnout korozi či okolnostem nebo stroji času. Nikdo nám však nebrání, abychom toužili naplnit své srdce láskou, ani nás však nemůže nikdo ničím přesvědčit či donutit, abychom ho měli doopravdy rádi. Prostě to buďto cítíme, anebo necítíme. Milujeme anebo ne, máme rádi, anebo nemáme. Dokonce ani my sami nejsme majiteli tohoto citu, nemůžeme si ho vymyslet, natož vložit do svého srdce. Proto je láska tak vzácný cit. Vzniká naprosto nezávisle na našem chtění, a aniž bychom si to přáli, vše v našem životě od základu mění…

Definice lásky podle autora: Láska je nejdůležitější ze všeho, co na světě a v životě každého člověka existuje. Láska je jediným opravdovým smyslem života. Láska je vztah ryzí. Láska je cit nezištný a naprosto plný ve všech ohledech, ze všech úhlů pohledu, pohlcující celé srdce a naplňující jej až po okraj.

-------------------------------

Jiné moje články si můžete přečíst na http://www.shekel.cz/