Z pece dolů7

Na základě nového Zákona o půdě se změní majetkové poměry v obci. .Zákon se snaží o  spravedlivější rozdělování okolních zdrojů. Což se při nynějších astronomických cenách potravin dalo čekat.

      Vyhrocení konfliktů a osudová valná hromada 

      Noví osadníci si zpočátku příliš neuvědomovali, jak je negativně starousedlíci vnímají. Vadilo jim, že je místní nepouštějí mezi sebe, hlavně na sobotní zábavy. Nakonec mnozí uvěřili tomu, že je jich moc a do jídelny v centru by se stejně nevešli. 

     Jak se dny prodlužovaly a po večeři bylo stále delší dobu světlo, rozhodli se zorganizovat vlastní taneční zábavu. Pomalu si začali zvykat na těžkou práci a chtěli se nějak bavit především s děvčaty. Bohužel nikdo z přítomných neuměl hrát na žádný hudební nástroj. Jediným řešením se tak stala diskotéka. Nějaký přístroj by se našel, ale kde vzít elektřinu? Starosta jim nebyl schopen zajistit ani osvětlení v novém jídelním přístřešku na parkovišti. S nápadem, jak celý problém vyřešit přišel jeden elektrikář. Pokud připojíme baterky na   rádio mělo by to hrát.  Tato diskotéka se ukázala velmi úspěšná. Pouze na druhý den přiběhl starosta s tím, že si lidé z bytovky stěžovali na hluk. Nakonec jsme museli zábavu pořádat pouze do osmi večer. Což jsme začali chápat jako první velký naschvál od starousedlíků.  

    Ovšem hned první dny po našem příchodu se objevil problém, o kterém jsme se dozvěděli až mnohem později. Místní nás začali podezírat, že jsme do vsi přivlekli nějakou nakažlivou nemoc. Ve stejnou dobu totiž onemocněla malá holčička. Časem se ukázalo, že to byla jen angína, ale semeno nedůvěry bylo zaseto. Jak se blížila další zima vládlo ve vsi vzrůstající napětí. Již od začátku se místní nebavili s novými, neodpovídali na pozdrav, a i zábava probíhala odděleně.  

    Velký konflikt se objevil po otevření nového minipivovaru, každý dospělý dostal kupón a za ten měl nárok na půl litru piva. Zde problém nebyl, ten vznikl až když se ho Pražáci dožadovali. Hospodský jim doporučil ať mu donesou sto kupónů a on jim vydá celý sud. Pivo jim nenatočí, protože mu to zakázali štamgasti. Sehnali si tedy potřebné lístky a dovezli si sud do jídelny, kde je čekali ostatní žíznivci. Pivo nakonec bylo tak teplé, že se skoro nedalo pít.  

   Naštvaní na další naschvál domorodců se rozhodli poslat mluvčí se stížností ke starostovi.  Všichni si jasně uvědomovali, že si takové jednání nezaslouží. Pracovali zde pouze za jídlo. Mnozí měli také podezření, že i na tom málu jídla je starousedlíci okrádají. Pro toto tvrzení jim chyběli důkazy, kromě obézních kuchařek a jejich dětí. 

    Jejich mluvčí se rozhodli, že půjdou za starostou okamžitě. Starosta se je však odbyl, že nemá čas, protože se zrovna chystá na schůzi. Zítra je bude informovat o velkých změnách, které se chystají. Nic bližšího se   nedověděli, a tak se mrzutí a znechucení rozešli. Nikdo nevěřil, že se jejich situace v dohledné době zlepší. Byli jen trpěnými nezvanými hosty, něco jako cizinci najatí na práci, kterou nikdo jiný nechtěl dělat. 

    Schůzi starousedlíků začal jako obvykle starosta. Pochválil přítomné, že většina práce, která byla naplánována se včas dokončila. Špatná situace vznikla pouze s opožděnými dodávkami solárních panelů. Byla dodána pouze třetina požadovaného množství. Podniky prý nestačí vyrábět. Tato situace nám zkomplikuje žně a také podzimní práce. Máme však přislíbenou pomoc z kraje, tak uvidíme, jak to dopadne. V nejhorším případě si budeme muset, alespoň část úrody sklidit po staru, za pomocí vlastí síly, tedy kos a srpů. Je nás na to dost tak bychom to snad měli zvládnout. 

    Po tomto úvodním slovu se probíralo ještě mnoho nezáživných detailů z přestavby obce, kdy jednotliví mistři referovali o postupu prací. 

      Nakonec vystoupil opět starosta tentokrát s převratnou novinkou. 

     „Vážení občané, nyní bych vás chtěl seznámit s dokumentem, který změní život celé obci. 

    Před pár hodinami kurýr přivezl nový Zákon o půdě. Na jeho základě se změní majetkové poměry v obci. Podle něho patří veškerá půda, ať už zemědělská nebo lesní těm, co na ní pracují. Podle mě se spíše ten zákon snaží o spravedlivé rozdělování úrody a okolních zdrojů. Což se při nynějších astronomických cenách potravin dalo čekat. Ti, co se nebudou podílet na veřejně prospěšných pracích v obci si budou muset svoji část úrody koupit. Toto má být první krok, k zrušení výjimečného stavu. Ten se plánuje, buď na konec listopadu nebo nejpozději na jaro. 

     Nyní starosta ohlásil diskuzi.  

     První se ozval jeden z největších odpůrců migrantů: „To chcete říci, že Pražáci budou mít nárok na naši půdu? To snad ne!“  

    Starosta: „Bohužel ano, podle toho, kolik jich je, budeme jim muset přidělit třetinu půdy a lesů z našeho vlastnictví.“ 

     Odpůrce migrantů: „Já bych navrhoval, abychom, ty Pražáky”, slovo tentokrát řekl s největším odporem a úšklebkem, „vypakovali odkud přišli a ať si od nás úrodu kupují.“ 

   „To bohužel tak snadno nepůjde, budeme jim muset v obci zajistit ubytování a nejhorší je, že se blíží zima a místa nebudeme mít víc než loni.“ 

     Jedna paní s plnoštíhlou postavou, která zabrala dvě místa se rozhodně vyjádřila: „Já se s těmi Pražáky mačkat nemíním.“ 

     Starosta se tedy rázně zeptal: „Tak kam je tedy na zimu ubytujeme? V těch dvaceti domech, kde teď bydlí by zmrzli, protože není v našich silách je vytopit.”  

     Chvíli bylo ticho.  

    Pak však někdo zakřičel z davu: „Ať se ubytují v bývalých kravínech! Stejně jsou skoro prázdné, co   z nich odstěhovali Vietnamci svoje zboží. Jídlo jim tam můžeme vozit, ať je nemáme stále na očích”. 

    V davu to zašumělo a ozvalo se také spokojené mručení.  

   Starosta: „Je to sice narychlo, ale třeba to půjde”.  

   Někdo z davu se ozval: „Starosto tak dej o tom hlasovat.“  

   Většina zvedla ruku pro přestěhování Pražanů do bývalého kravína… 

    A