Z pece dolů 8

„Místní vás tu nechtějí. Nevím co jste jim provedli tak špatného? Podle mne jste udělali kus užitečné práce a zasloužíte si lepší zacházení." 

     Nový domov 

     Na druhý den přišli mluvčí, Luboš a Michal na smluvenou hodinu k starostovi do kanceláře.     

     Ten je usadil a ihned přešel k věci: „Včera proběhla celkem bouřlivá schůze starousedlíků. Byl jsem pověřen informovat vás o tom, na čem se usnesla. Mohl bych vám ho přečíst, ale raději vám vysvětlím, proč se většina rozhodla, jak se rozhodla. 

    Blíží se zima a jak víte máme díky vám o třetinu větší kvóty paliva. Minulou zimu jsme se tísnili na chodbách, ve třídách a vlastně všude kde bylo alespoň trochu teplo. Topilo se pouze ve škole a dvou bytovkách.  Letos to nebude o moc lepší, nemáme tudíž pro vás místo kde byste mohli strávit zimu. Na schůzi jsme se dohadovali o dostatečně velkých obytných prostorách, které by se daly snadno vytopit. Žádné vhodné jsme nenašli.”  

    „Luboš, už to nemohl vydržet a ozval se: „Tak nás starosto již dál nenapínejte a konečně nám řekněte, kde budeme v zimě bydlet!“ 

    „Bylo navrženo a na schůzi schváleno, přestěhovat vás do bývalého areálu JZD.  

     Michal: „To myslíte ty bývalé kravíny?“  

    Starosta: „Není to mé rozhodnutí. Já byl proti. Místní vás tu nechtějí. Nevím, co jste jim provedli tak špatného? Podle mě jste udělali kus užitečné práce a zasloužíte si lepší zacházení Také se odhlasovalo, abyste se co nejdříve vystěhovali z domů, které zatím obýváte.“  

     Mluvčí byli zlostí bez sebe a již se zvedali k odchodu, tohle přece nebudou poslouchat!  

     Starosta, když viděl, jejich zrudlé obličeje, je zarazil: „Mám pro vás i dobré zprávy. Možná ty nejlepší za celou dobu trvání krize.“  

    Luboš: „To jsem zvědav, co nás tu ještě čeká, kromě toho, že budeme spát na hnoji.“  

    Starosta, to jako přeslechl a pokračoval: „Přišlo nařízení z hora. Vyšel nový Zákon o půdě. Podle něj má patřit těm co na ní pracují. K zákonu patří ještě prováděcí normy a předpisy. Například, odvodňovací kanály, které mají zabránit záplavám z polí jsou hotové ani ne ze čtvrtiny. Takže na půdě si můžete vypěstovat potraviny, ale budete s tím mít i spoustu povinností.“  

    Michal: „To nám tedy přidělíte půdu?“ 

     Přesně tak, celý intravilán obce se znovu rozparceluje a vy noví získáte třetinu půdy, lesů a také část stavebních parcel. Na dnešním způsobu obdělávání naším statkářem se nic nezmění. Také bylo rozhodnuto, že si na místě bývalého JZD můžete postavit časem bytovky.“ 

     Luboš: „Bydlet tam ale budeme muset, pokud možno hned! 

      Starosta: „Myslel jsem, že vám to udělá radost, že budete mít něco svého” 

    Luboš: „To víte, že máme radost, že zbytek života strávíme v kravině. Dovedu si představit ten puch!“  

    Starosta: „Byl jsem se tam podívat a není to tak hrozné. Budovy jsou sice zanedbané, ale jsou tam vybetonované nové podlahy. Pokud stěny zabílíte vápnem a doprostřed místnosti umístíte kamna, budete se tam jistě cítit dobře. Třetinu paliva od státu vám samozřejmě dodáme.“  

    Michal: „Něco jiného je střecha nad hlavou, ale co hygiena.? 

   „Všechno dostanete i kompostovací záchody. V areálu jsou sprchy a umyvárny.“ 

     Luboš: „Jak jsem to zatím pochopil chcete se nás zbavit, abychom se co nejdříve osamostatnili.” 

     Starosta: „Přesně tak, jen jídlo vám budeme zatím vozit, než si postavíte vlastní kuchyni. Pojďte se však podívat na prohlídku. Vezmeme s sebou i architekta, kdyby bylo potřeba.” 

   Za pár minut byli již na cestě. Zhruba v polovině museli projít kolem jídelny, kde čekali noví osadníci na to, jak dopadlo jednání se starostou.  

   Luboš na ně zavolal: „Pojďte se s námi podívat, kam se nás místní občané rozhodli ubytovat!”  

        Za čtvrt hodiny pomalé chůze byli na místě i s davem za zády. Raději nebudu popisovat ten nepořádek. Především stav budov byl v havarijním stavu. Střechy se hroutily pod vlastní vahou. 

    Luboš, když viděl, v jakém stavu jsou ty objekty, se ozval: „Pane starosto, vy jste nám přece slíbil, že budeme moci spát v tom sálu nad hospodou. Vždyť už to tam máme skoro všechno připraveno i s topením a palandami.“ 

    Starosta si ale trval na svém: „Ty palandy si převezete sem i s kamny a palivovým dřívím. Ten nový zákon všechno změnil. Podle mně po pár týdnech usilovné práce tu budete moci bydlet.” 

    Luboš se ale také nedal: „To nemyslíte vážně. Tady je práce minimálně na půl roku. To, co jste nám právě řekl, budete muset vysvětlit lidem tam venku. To však neuděláte, protože se jim to budete bát říci do očí.“ Luboš náhle ukončil tuto planou k ničemu nevedoucí rozpravu: „Myslím, že jsme toho viděli a slyšeli dost. Nechte nám zde architekta. My se poradíme s lidmi, co a jak dál. Hlavně potřebujeme seznam a množství stavebního materiálu, který jste povinni nám podle zákona přenechat. Bude nejlepší, když si ten materiál co nejdřív převezeme na naše budoucí pozemky. Měl byste nám co nejdříve s právníkem připravit smlouvy k podpisu. Díky starosto a nic ve zlém. Vím, že to také nemáte lehké, být mezi dvěma mlýnskými kameny.“  

    Podali si ruce a starosta se beze slova odporoučel a byl rád, že má tuto nepříjemnou věc za sebou. 

    Nyní bylo na Lubošovi, aby lidem, kteří se přišli podívat na svůj budoucí majetek řekl, co je čeká: „Lidé, jak sami vidíte, co nám místní přidělili ani do jara nepřestavíme k slušnému obývání. Jediná výhoda těchto ruin je ta, že bude patřit nám i s okolními pozemky.” 

     V davu to zašumělo a pár lidí dokonce zatleskalo. 

    „Existuje jediná možnost, jak přežít zimu, přestěhovat se zpátky do Prahy. Z rádia jsem se doslechl, že tam existuje program „Živá Praha”. který zajistí vytápění našich domovů. Elektřinu si snad dokážeme nějak vyrobit, ale potraviny budeme dovážet odsud. My se jen budeme muset snažit navázat kontakt s nejbližší komunitou. Nyní nechávám hlasovat o tom kdo je pro vyslání výpravy do Prahy”.  

    Většina byla pro. Po tomto hlasování Luboš schůzi rozpustil.  

   „U kravínu zůstali pouze Luboš, Petr a architekt. 

    „Vyžádal jsem si vás pro to abychom projednali naše možnosti. Musíme té pražské komunitě něco nabídnout, aby nás přijala mezi sebe. Napadlo mně, že nejlepší bude vytvořit seznam našich potravin na výměnu.  

   Architekt: „Také by jste jim mohli nabídnou projekt výroby elektřiny na vašem paneláku. Viděl jsem ho propagovat na internetu. Do dvou měsíců po objednání přivezou solární panely, držáky a okamžitě je namontují. Je to nejlevnější a nejrychlejší řešení, protože se panely připevňují mezi spodní a horní řadu oken v každém patře”. 

   Luboš: „Máte nějaký prospekt do výrobce?” 

„Nemám, ale mohu vám ho nechat vytisknout” 

„Nevíte o nějakém dalším projektu na vylepšení našeho paneláku? Teď když jsme komunita, nebudeme se mít kde scházet. Nešlo by s tím něco udělat? 

    „Již jsem to někde viděl. K činžáku se na jedné straně přistavila zimní zahrada a ta sloužila jako společenské centrum.  

   „To by bylo něco! Mohli by jsme to postavit z něčeho co máme k dispozici?” 

   „Nosná konstrukce by mohla být z trámů a pevná zdvojená fólie by pro začátek mohla stačit. Do zítřka bych vám mohl nakreslit skicu, později i projekt. 

   „To byste byl moc laskav. Dále vás již nebudeme zdržovat.  

Potom když architekt odešel se Luboš obrátil na Petra s otázkou. „Jak vypadá ten tvůj obytný přívěs? Má dost energie, aby dojel do Prahy a zpět?” 

    „Určitě. Přes léto se baterie krásně dobily. Auto může odvést až 500 kg nákladu.”  

   „Snad ho budeš moci v Praze někde dobíjet. Od místních s tím ani nepočítám. Hlavně bychom měli co nejdřív naistalovat co nejvíc solárních panelů na náš dům. Jinak bychom museli jezdit s vozíky sem a tam se zásobami. Počítám, že nyní když máme půdu budeme si to moci finančně dovolit.” 

    Po této improvizované, ale důležité schůzi se rozešli. A začali se připravovat na výpravu do Prahy.  

   „