Prokleju prokletí!

„…každý ví přesně, o co usiluje. Jenom já věčně utíkám před něčím strašným, co mě přitahuje.“ Bob Dylan

prokleju prokletí!

s pomocí všech svatých

sestrojím vzducholet a poletím.

snad doletím do země náhod,

snad se ztratím,

možná, že skončím někde v zajetí.

kam vítr fouká?

kam se řeky valí?

já mám dost páry, mám svůj vlastní směr.

přeletím hravě všechny ostré skály,

zamířím k ráji

- někam na sever.

vidím z té výšky, jak se všechno točí

dokola kolem,

země je barevná až přecházejí oči

(s chytrým i volem),

pro lidi dole jsem jen černá tečka

- co oni pro mě?

každý je listem - jen jedno léto přečká

na božím stromě.

oblaka v dlaních mám

a ruce prázdný

(a hlava v mracích neví o nic víc).

proč mě tma zmátla,

když se kompas zbláznil?

a proč jsem najednou tak neklidný?

letět jen dál,

křídly rozbít nebe,

pro svatý grál (v zádech to prokletí).

noc si mě našla,

já teď hledám sebe

- hledám už kolikátý století…