Přesně tohle chcete, vy ubohá bando zabedněnců

Je to paradox. Ti, kteří by bez mrknutí oka věšeli a stříleli tuneláře (pro začátek), sami trpí „tunelovým viděním.“ Chorobou, při níž vnímání omezuje nevědomost, zaslepenost a skálopevné přesvědčení o nezadatelném právu na život v duchu reklamních šotů.

Ženou se za štěstím a spokojeností, a při té honbě znásilňují všechno, co jim stojí v cestě. Upínají se k esoterickým výšinám, k new age, mystickému nadpřirozenu a metafyzickým nesmyslům či Bohu, a zároveň tupě tlemí v křeslech na televizi, cpou si tlusté bachory levnými sračkami ze supermarketů a jedovatě pomlouvají kolegy z práce.

Kupují si obrazy, kterým nerozumí. Kupují si krámy, které nepotřebují. Kupují si všechno, a co si nemůžou koupit, proklínají a zabíjejí.

Prahnou po štěstí. Hledají a stanovují si cíle. Jsou zklamaní, ať jich dosáhnou, nebo ne. Kamuflují vnitřní prázdnotu. Nechávají si řezat a formovat ochablá těla, aby vypadala mladistvěji a šťavnatěji, mění partnery, ale spokojenost jim to nepřináší. Uvnitř, ve své hlavě, jsou staří, ustrašení a polomrtví.

Obávají se zvuku kapajícího kohoutku. Děsí se tikání hodin. Plynoucí čas jim přináší pocit marnosti. Pořád na něco čekají. Předstírají, že žijí, a přitom tráví čas za sklem v teráriu. Život je tam, na druhé straně, a tak si aspoň koupí šperk nebo hodinky, zanadávají si na nějakého šmejda z televize, pomazlí se se svým psem.

Chodí po ulicích v naději, že se něco stane. Někdo je osloví a změní jim život. Nebo najdou v trávě plné psích hoven zlatou minci. Vyhrají ve sportce.

Zatím ale dál zoufale křičí do světa, jak bídně se cítí. A tak si dají meníčko za 79, Plzeň za 33 a nechají servírce pár korun tuzéra. Hned je jim líp.

Jednou za rok vyrazí na dovolenou. Fotí jásavě barevné scenérie, které mají dát technicolorový nátěr šedivému životu. Už viděli Hvar, Hammamet, Barcelonu. Jedli chobotnice, lili do sebe exotické likéry. Procházeli se parky, hleděli na sochy velikánů pokálené od holubů. Posrané stejně jako jejich život, jako jejich sny.

Bojí se samoty, ticha a přemýšlení. Proto se tetelí v davech na náměstích, pindají o blahobytu, štěstí, rovnosti a spravedlnosti pro všechny. O šibenicích a kulkách do hlavy.

Přesně tohle chcete, vy ubohá bando zabedněnců, manipulovaných omezenců, neschopných ctitelů naparfémovaných příslibů světlých zítřků…