Ještě na tom nejsem tak zle, abych plakal

Život je jako mlha. Žádné jasně ohraničené obrysy, jen příslib tajemství a netušených věcí v bledé hradbě. Nezbývá, než šlápnout na plyn, porušit hloupé rychlostní limity a vsadit na to, že v bílém oparu nejsou zatáčky, skály a stromy, ale jen rovná, plynulá a prázdná silnice vedoucí do nekonečna...

Foto: Robert Mekiš

Ještě na tom nejsem tak zle, abych plakal
Ještě mi není tak bídně, abych řval
Jiný by možná z okna skákal
Já v téhle frašce hraju dál

Ještě chci zpívat s orchestrem v zádech
I kdyby v publiku seděli hluší
A chci si to užít! - Každičký nádech!
A chci si to užít - než vypustím duši...