Řecký poker face

Tento článek v hlavě už nosím dva měsíce, ale popravdě se mi nechtěl uvěřejňovat, jelikož už zasahuje do politiky. Po nedělním zvolením Tsiprase premiérem, ale musím říct pokerovou terminologií: „ Well played Mr. Tsipras."

O řecké krizi poslouchám už od té doby, co jsem ve financích a ještě hodně dlouho o ní poslouchat zřejmě budeme.  Jelikož se po hypotéční krizi nedostali z té šlamastyky, kde jsou a ještě nějakou dobu jen tak nedostanou. Tohle vše je můj osobní názor, který si na Řecko již delší dobu vytvářím. Je to nádhérná země s dlouhodobou historií, kolébkou filosofie a evropské moudrosti. Paradoxně finančně moudří nejsou. Daleko by se řící, že ví, že nic neví. A že kostky jsou již vrženy. Ano kombinuji Řecko a Řím, ale proto, že oba antické státy skvěle ovládali rétoriku a tím pádem i psychologii lidí. Což umí i dodnes.

Dle všech ekonomických ukazatelů si žijí nadprůměrně a jejich HDP je marný. Nic nevyrábí, nic netvoří a tudíž žijí z historie turismem. Největší paradox je, že když se o nich všude psalo, že mají uzavřené banky a lidé z nich nemohou vybírat větší částky, tak paradoxně do této země letos jelo snad nejvíce lidí z mého okolí za poslední roky. Ze všech sociálních skupin, které kolem sebe mám, z podnikání, z bývalé firmy, ze studií i z řad klientů.  Tato mediální bublina působila jako velká reklamní kampaň, jako kdyby už Řecko nemělo být. Myslím si, že tímto způsobem a přílivem dalších turistů to této zemi může jemně pomoci, ale opravdu jemně, jelikož cestovní ruch není všespásný.

Největší paradox, a tudíž i pokerové blafování byl tah s referendem. Tsipras celý zarputělě nadšený stál za názorem řeků, kteří odmítali pomoc Německa a EU. Strašili bankrotem, což by pro EU byla špatná vizitka. Zvláště v době imigrantské krize. Kdy Řecko je jednou z hlavních bran do země zaslíbené, do Evropy.  Nakonec Tsipras na zjemněné podmínky přistoupil, i když to řekové původně nechtěli a byl znovuzvolen premiérem, i když vlastně zradil názor lidu. Čímž se absurdní kruh uzavírá. A je jen otázkou času, kdy se bude znovu jednat o podmínkách podpory Řecka, protože řekové svoje myšlení ani chování jako spotřebitelů jen tak nezmění.  Je to jižanský národ, který se problémy netrápí a prostě je nechají odplout s další odlivem. Všichni co tam letos i v době největší krize byli, tak mi potvrdili, že na nich nebylo nic poznat, ani nebylo poznat, zda tam nějaká krize je. Oni to neřeší a usmívají se. Nemyslím si, že tento flegmatický přístup je správný, ale určitě aspoň tu špetku pozitivizmu bychom si od nich vzít mohli. Ve vzduchu zůstává otázka, kdo se bude smát naposledy...