Předurčující číslo

Je to pouze číslo. Je to předsudek, předpoklad. Může mást. Může odhalit Vaše zkušenosti. Prozradit Vaši fyzičku. A nebo nemusí říct vůbec nic. Věk je jenom číslo.

Znáte to, když jste byli mladší a říkali jste si: „Až budu velký, budu dělat toto a tamto, a budu takový...“ Jenže roky plynou a Vy jste si buď mnoho z těchto věcí splnili, nebo splnili něco, nebo nic, nebo jste někým jiným než jste chtěli být. V posledních pár dnech jsem na toto téma hodně narážel a začal jsem o něm i často přemýšlet. Kamarádi slaví narozeniny přibližující se třicítce, která je předdefinována jako rok vyzrálosti, dospělosti nebo už rodinného věku a dětí. A víte na co jsem přišel? Že je to strašná blbost. Ať už jsme si do té hlavy dali co chtěli, nebo k čemu nás směřuje společnost, tak si stejně během let začneme uvědomovat, že je to opravdu strašně individuální. Každý člověk má individuální potřeby, sny, cíle, přání. Ano, každý musíme spát, jíst a chodit na dvojité vé a cé, ale tím to taky možná hasne.

Kam tím vším ale mířím?  Že člověk se buď časem vybrušuje jako diamant a nebo rozplyzne jako želé. Nebo chce být vybroušené želé. Ale víte co, je to jeho volba. Důležité je být spokojen se svými pravidly nebo standarty. Ať už jste si sestavili osobní ústavu od Coveyho nebo používate buzer lístek od Ludwiga. Dělejte to, co Vám funguje a číní Vás šťastnými. Líbilo se mi, co jsem nedávno četl od Billa Gatese: „To, co jste dělali během střední školy cca 15-18 let, to pro Vás může mít globální potenciál.“ Myslel tím to, co Vás bavilo, ale čím jste si třeba nevydělávali, ale byla to pro Vás vášeň. Ti, kteří to dělají doteď, asi ví o čem mluvím. Nejsem v tom možná typický příklad, jelikož jsem začal později a v té době mě naplňovala specifická hudba, která mi někdy určitým způsobem chybí, která mě také naplňovala. Ale kdo ví. Nikdy není pozdě splnit si malý sen, nebo malé přaní. A to je to, co má být poselstvím tohoto článku. Ať už mě to cinklo do ucha při rozhovoru od moderátorky České televize nebo od manažera firmy se zdravím a krásou. Je to pouze naše myšlenka na kolik se my cítíme a co podle toho děláme. Vemte si takovou blogerku Teri Blitzen.  Je jí pouhých 15 let a už cestuje po světě ze svých vydělaných peněz a inspiruje mladou generaci, což je podle mě super. Na druhou stranu pamatuji si i grafy v některém článku, že určití známí lidé zbohatli až v opravdu pozdním věku, díky nápadu či myšlence a změně myšlení.

Proto je pro mě věk pouze předsudkem a neodsuzuji ani neurčuji, kdo by měl v daném věku být takový a takový. Dnešní doba je velice rozmanitá a o to rozmanitější jsou i lidé mezi námi. Jednu věc si, ale dovolím říct, je to o čem jsem se v rámci rozhovoru shodnul s richhikistou, že i velice úspěšné lidi neudělaly šťastnými jejich věci, ale jejich zážitky a lidé, se kterými je mohli prožít. A pokud s někým můžete prožít budování svého snu, tak je to asi nejlepší možnost, jak strávit část svého života. A je jedno kolik Vám je, je důležité, kolik toho času jste tím prožili. Život je sice dlouhý, ale příliš krátký na to, aby jste ho nežili tak, jak Vy sami chcete.