Mediální klam

Má smysl tento článek zveřejňovat, když se v tu danou dobu stane médiem? A tím pádem také možným klamem? Nebo naopak je to článek, který daný klam poodkryje?

Mohl jsem si klást tuto i spoustu dalších otázek. Ale řekl jsem si, aspoň přidám kapku do tohoto rozbouřeného moře neklidu, napětí a nervozity. Nesleduji televizní zprávy už od té doby, co jsem začal podnikat, protože jsou negativní. Nebudu krmit svoji hlavu tím, čím nechci. Ale stejně vím o všech kauzách, teroristických útocích a new world orderu.  A přitom jsem viděl jen prvních pár minut Zeitgeistu a dokážu Vám odříkat příběh Rockefellerovi rodiny. Ty informace k Vám vždy přijdou i když je nehledáte, stačí být zvědavý. Vlastně ani nemusíte, spousta lidí sdílí aktuální dění na facebooku a jakmile zabrousíte na seznam, tak Vás novinky vždy něčím praští přes oči. Jsme ovlivňováni a manipulováni tak, jak je třeba. I když to ignorujete a odmítáte, tak tím, že jsme součástí dané společnosti, tak to na nás působí ze všech stran i okolí. Lidé to mají v sobě zakořeněno a Ti, kteří se od toho odprostili, tak stejně dnes a denně mluví s ostatními lidmi, kteří to sledují. A tak jsme se naučili v tom systému chodit a žít a využíváme těch výhod, které má, jako jsou chytré telefony, počítače, rychlá auta, cestování. Ty požitky, ve kterých si myslíme, že jsme svobodní a cítíme se tak. A přitom kdo je svobodnější? Bohatý člověk uvnitř metropole svázaný zákony a morálními předsudky nebo nic netušící domorodec v brazilské džungli? Jsou to hodnoty, které vytváříme, nebo hodnoty, které vytvářejí nás? V dnešním světě se málokdy pozastavíte uprostřed večera nad zvuky hrajícího piána a užíváte si tu chvíli v ten daný okamžik. Většinou přemýšlíte a plánujete a nebo se oddáváte ničemu, aby jste si oddechli. Líbí se mi věta Marka Dzirasy: „Začít stíhat znamená přestat spěchat.“ Když jsem ji slyšel poprvé, tak jsem si říkal, co to sakra mele? Ten uznávaný kouč a člověk, kterého obdivuji říká takovou blbost, že si máme dát šlofíka? Co to jako je? Postupem času po dvou letech, co jsem s tou větou v podvědomí žil, mi to došlo až potom, co jsem to prožil. Ano člověk by chtěl být všude a zažít vše a přitom je pod tlakem reklam, médií a kolikrát vlastních plánů a předsevzetí. Je důležité se zastavit a zaměřit se na ty priority, co doopravdy je pro Vás důležité a co ne. Použít selský rozum. Plno lidí, věcí, motivačních servrů a reklam nám říká co je dobré a co není. Ale to podle mě pozná každý sám dle svého pocitu vevnitř. Říkejme tomu jak chceme, šestý smysl, intuice, poslání. Každý z nás je individuální osobnost, která se postupně vyvíjí. Proto jak můžeme stoprocentě řící, že například zadlužené Řecko je na tom špatně? Byli jste tam? Já o minulém víkendu ano. A žádní imigranti, nervozita a zadluženost. Spíše tam vládne pohoda a sociální pospolitost. Pro ně je to dobře a vyhovuje jim to. Naopak, když člověk přijede sem, tak zde, kde jsme v zelených číslech, tak se pořád něco řeší a převládá tu určité napětí. Je to o úhlu pohledu a o tom, co každý chce. Proto mi nikdy nevyhovovala plošná pravidla a nařízení. Každý by měl dělat tak, jak uzná za vhodné aniž by poškozoval ostatní. Nikdy jsem neuznával autority a vždy si budu myslet to své. A je mi líto, že nevidím více takových lidí, kteří by ze sebe vyzařovali určitý klid a pohodu, ale nedivím se tomu. Dnešní svět tomu nenapomáhá. Jsme dle Ludwiga v nejlepší možné době, s tím souhlasím. Ale vážíme si toho? Jsme rychlejší, úspěšnější, bohatší, šťastnější než předchozí generace. Ale jsme reálně svobodnější? Můžeme se ná pár měsíců sbalit a s klidným svědomím odcestovat do tramtárie? Na to si odpovězme každý sám.  ;)