Jaroslav Kuthan
Jaroslav Kuthan
Naše nejlepší kamarádka (povídka)
Miládka byla naše nejlepší kamarádka. Chodila za námi a my s manželkou jsme chodili za ní. Byly to krásné chvíle. Seděli jsme vždycky u Miládky na zahradě, pili kafe a jedli věnečky.
Jaroslav Kuthan
Děda a babka
Já za to nemůžu, prostě jsem očumoval u stejných regálů, jako ta dvojice. Takže jsem slyšel, co si povídají. Bylo jim určitě přes osmdesát, pán a paní.
Jaroslav Kuthan
Věštec (nanopovídka)
Průša začal před lety věštit z lógru, docela mu to šlo, jenže ho to přestalo bavit. Tak začal věštit z dlaně, to mu šlo ještě víc, ale bohužel, taky ho to přestalo bavit.
Jaroslav Kuthan
Život Františka (mikropovídka)
Přečtěte si, co se stalo Františkovi. V první fázi to byl úžasně spokojený člověk. Hodní rodiče, přijatelně adaptovaná manželka, dvě děti. Nikdo z jeho krve netrpěl hmotnou nouzí. Dobré to bylo. A potom začala fáze druhá.
Jaroslav Kuthan
Imprint (mini povídka)
Kdo smyje hříchy otců, jsou-li hluboko vyryty do jejich synů! Vojtěchovi byl souzen otec, posedlý odpočítáváním času. Pravděpodobně nějaká zvláštní úchylka, vrozená či získaná během života, to není podstatné.
Jaroslav Kuthan
Kolektiv vs. Jarmila (povídka)
Ono to zní jako maličkost, bezvýznamná okolnost, ale my jsme nuceni každý pracovní den prožít s alternativní Jarmilou a nesnesitelně tím trpíme.
Jaroslav Kuthan
Drama v Novém Yorku (mini povídka)
Bylo patnáct čtyřicetosm, když se první pohled obrátil vzhůru, první ženské hrdlo vydalo zděšený jekot a prvních stoosmdesát chodců se polekaně zastavilo a hledalo příčinu. Potom už bylo vše jasné.
Jaroslav Kuthan
Profesoři
"Zemánku, ty jsi ostuda profesorů!" zvolal profesor Kalista, protože se dobře bavil. Těsně tomu zvolání předcházela Zemánkova teorie, řešící otázku, kudy odchází duše z umírajícího těla.
Jaroslav Kuthan
Průša vypravuje (povídka)
Průša si sáhl do oka a já jsem mu řekl: "Ty jsi se vůbec nezměnil! Pořád tě všechno tak veme." Což byla pravda. Vždycky si sahal rukou do oka, aby zatlačil slzu zpátky na své místo. Proto si před každým pohřbem myl ruce.
Jaroslav Kuthan
Strašný ajťák
Volal jsem tomu ajťákovi v dobré víře, že přijede, odvede práci a zase zmizí. To, co ve skutečnosti následovalo, bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Začala má těžká hodina.
Jaroslav Kuthan
Uprchlíci v ČR
Že to nebude snadné, to věděl každý. Ale že to bude až takhle děsivé... Armáda, policie, vše v pohotovosti na hranicích ČR, mimořádné noční zasedání vlády, vznikají oddíly dobrovolníků, které pomáhají zvládat situaci.
Jaroslav Kuthan
Bratr Otec Rodrigéz (povídka)
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Jaroslav Kuthan
Bratr měl pravdu (povídka)
*******************************************************************************************************
Jaroslav Kuthan
V hodině matematiky
To měla matikářka na základní takovou průpovídku. Třebas něco v závorce na druhou se dá vypočíst tak, že násobíme to něco v závorce tím samým. Jenže to trvá dlouho a spotřebuje se hodně papíru. Paní učitelka v takovém případě vždy říkala: "Správný matematik je líný." Čímž chtěla povědět, že lze využít vzorec á na druhou plus dvě ábé plus bé na druhou a je to rychlejší.
Jaroslav Kuthan
Hanka, Tonča, ale hlavně Růža
Hanka a Tonča mne zajímaly jen do té vteřiny, než se v diskusi objevila Růža. Ona se tedy asi nejmenuje Růža, vlastně jsem si ani nezapamatoval, jestli to byla ona nebo on. Ale nějak jsem si tu osobu pojmenovat musel, takže Růža. A tuhle Růžu jsem si zamiloval na první komentář.
Jaroslav Kuthan
Na pravou míru (básnička)
********* PODKOVY *********
Jaroslav Kuthan
Telefonní seznam (povídka)
Staré knížky by se neměly vyhazovat, ale telefonní seznam, to snad ani není knížka. Z něj nebude klasika, čím starší, tím lepší, tady se jede opačným směrem, protože lidi umírají a tahle tlustá knížka by byla za pár roků neúnosně proškrtaná.
Jaroslav Kuthan
Zpověď dozorce (povídka)
A to si opravdu myslíte, že dělat vězeňského dozorce, je slušně placená zašívárna? Tak vám povím na plnou hubu, že máte pravdu. Částečně máte pravdu. Ale já jsem smutná výjimka. A proč? Protože jsem začal přemýšlet. Příliš přemýšlet. Něco se zvrhlo, když přišel Leopold Kotánny. Ten člověk zavraždil něco mezi deseti až patnácti děvčaty ve věku něco mezi deseti až patnácti let. Obžaloba tlačila na soudce, aby Kotánny visel, ale obhájce mu vybojoval doživotí. Mě pozadí případu nezajímalo, hledím si jen a jen svého pracoviště. A Kotánny zapadl mezi sobě podobné.
Jaroslav Kuthan
Porod (básnička)
......................................................................................................................................................
Jaroslav Kuthan
Planeta opic (povídka)
Tam v šerém dávnověku dala se ve starých kronikách vystopovat první zmínka o opicích, které se zčistajasna objevily v osídlených oblastech. Lidé byli vesměs potěšeni neobvyklým úkazem, a protože opice byly v té době poměrně vzácné, staly se atrakcí, lidé je hýčkali, fotili se s nimi při náhodném setkání v přírodě a přinášeli jim zbytky jídla. Ukázalo se, že podnebí je pro opice příznivé, chyběli zde přirození predátoři, kteří by regulovali jejich populaci a lidé, jediná potenciální hrozba, se pořád jen usmívali.
Jaroslav Kuthan
Křtitel (povídka)
Pokřtil jsem již na sto devadesát kajícných hříšníků a opatřil jim tak věčnou spásu na nebesích. Přicházejí slepí, chromí, hluší, němí, někdy vše dohromady, a já je s pohledem upřeným do výše uchopím za sedřená ramena a ponořím do vody Nového Siloe. Takto jsme pojmenovali rybník poblíž městských hradeb, kde den co den přivádím k životu nové ovce. Miluji každou zachráněnou duši, když vyzdvihnu z vody čerstvě pokřtěného, raduji se, jako bych přivedl na svět vlastní dítě. Buď věčná sláva našemu Bohu!
Jaroslav Kuthan
Láska nad velkoměstem (povídka)
Hubert stál mlčky u okna a pozoroval rozzářenou avenue hluboko pod sebou. Byl tak uchvácen fascinujícím životem velkoměsta, že na okamžik zapomněl na Kate.
Jaroslav Kuthan
Bohatý Hausman
Hausman je miliardář a navíc velmi bohatý. Ale není šťastný. Jen shání a shání. Znám ho. Každé ráno, hned po probuzení, se postaví k oknu, založí ruce za zády a přemýšlí, co ještě nemá. A když konečně dostane nápad, víte, co udělá...?
Jaroslav Kuthan
Šlechtic (povídka)
Jsem znuděný student v první lavici. Jediné, co mne dokáže ještě probudit z nudy, která je zesílena nekonečně dlouhou dobou, zbývající do konce hodiny, je zaklepání na dveře. Dovnitř vstoupí ředitelka s nějakým klukem, naše profesorka hned přiskočí a cosi si s ředitelkou šeptají. Profesorka kývne a je slyšet, jak říká: „Vím, vím...“ Ředitelka odejde. Kluk teď stojí před tabulí a dívá se lhostejně přes naše hlavy. Je trochu tvarohovitý, trochu sulcovitý, trochu sukovatý, trochu mastný..., nic z toho není doopravdy, ale mně tak připadá.
Jaroslav Kuthan
Rozhovor (povídka)
Zavěsím a sáhnu pro kapesník. Dlaně mám mokré. A v břiše tlaky. Takové ty šimravé, co chtějí mermomocí ven. Jako tehdy, na školním výletě, kdy poblíž nebylo žádné křoví. Tehdy jsem měl velkou motivaci, abych udržel své nitro pod kontrolou. A přeci nebyla dost silná. "Janák se posral!" křičel tenkrát Picmaus. Nejdřív jsem ho zbil a potom si dal slib, že se už nikdy neposeru. A teď stojím v kanceláři, třesou se mi ruce a v břiše mi to vybuchuje. Za to může ten telefonát. Udržím to. Ale až to uslyší šéf, tak se posere místo mne. Doufám.
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 | další |
