Nessie na výletě aneb cesta do Skotska
Též z cesty autobusem nic nebude (naštěstí), protože Matys za stejnou (a možná i nižší) cenu sežene letenky, což vítám s povděkem. On je totiž poměrně rozdíl mezi třemi hodinami v letadle a třiceti v autobusu, když v obou těchto prostředcích máte stejně místa na nohy a zároveň máte nohy delší než je vám v takových situacích milé. Jediný problém je, že letíme z Bratislavy, ale i ten se vyřeší díky další Hodinohotelnici Katu, která nám slíbí nocleh.
Tím je plánování ukončeno a 31. srpna 2011 přichází na řadu realizace.
Dětem oficiálně končí prázdniny, zatímco mě konečně začínají a o co budou kratší o to víc se těším. Ráno pod přísným Matysovým dozorem vyndavám půl věcí z krosny, že je s sebou nepotřebuji a druhou polovinu přebaluji do společného kufru, se kterým pojedeme. (Obětuji dokonce i jednu z lékárniček!) A pak už můžeme vyrazit směr Bratislava, kde strávíme zbytek dne a noc a z kama poletíme přímo do Edinburghu. Chlapec řídí, já se vezu, zatím to spolucestování má jen samé výhody – s takovou za chvíli zdárně zdegeneruju.
Již na Slovenské straně zastavujeme v Malackách, kde si dáme oběd, protože pan řídící už skoro padá hlady na volant a já pak v restauraci padám znechucením nad seriálem dehonestujícím policejní sbor Slovenska. Po jídle pokračujeme do Bratislavy, kde trochu bloudíme a hledáme na sídlišti tu správnou ulici. Matys žije v přesvědčení, že slepá ulice rozhodně slepá nebude a strašně ho překvapí, když najednou stojíme proti zdi, ale nakonec to vážně najdem. Katu nás uvítá, dokonce na nás čekala s obědem, který s díky odmítáme.
Odpolední program nejprve volíme odpočinkový v podobě hraní karet, které Matys bezkonkurenčně vyhrává, jo jo holt profesionál se nezapře (že jsme ho nechávaly vyhrát, to asi nikomu nenakecáme). Později odpoledne vyrazíme za krásami města. Trolejbusem do centra, kde se projdeme po historické části. Občas chodíme sem tam, protože si vždycky vzpomeneme, že bychom rádi někam, co už jsme přešli. Na náměstí u radnice chvíli posedíme u kašny a pozorujeme pouštěče mýdlových bublin a děti, co je nahání a praskají, fotíme se se sochami a jinak blbnem.
V podvečer se nejdřív zajdeme podívat do Slovak pubu, kde je každá místnost v jiném stylu, dáme si halušky a kofolu a vyrazíme na chvíli do parku k fontáně. Když začne zalézat sluníčko a být trochu zima, zhodnotíme, že to je ideální čas k přesunu do čajovny, kde posedíme, popovídáme si, pokračujem v hraní karet, dáme si výborný čaj a zmrzlinovou misku s Dřevěnými oříšky, jak je nazval Matys. (Oficiálně tam bylo napsáno drvené).
V ne až tak pozdních nočních hodinách jdeme na trolejbusovou zastávku, kde si přečteme „vysoce poučný“ článek o jaderných elektrárnách a jedeme spát. Katu zítra čeká seskok padákem a nás let (snad bez volných pádů), takže by to chtělo být alespoň trochu vyspaní. U Katu se seznamujeme s rodiči, Katčin tatínek mi ukazuje web, kde se dají najít letadla nad Evropou a rovnou demonstruje, jak to v praxi vypadá, když jedno letadlo najde nejprve na mapě a pak i na obloze, když přelétává nad domem. Fascinující.
Ještě si chvilku povídáme, prohlížíme fotky a je čas skutečně zalézt do postelí a spát.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Hanoi a Přístav draků
Asi je zas na čase posunout se dál v povídání o cestě kolem světa. Hanoi a výlet do známé a značně fotogenické zátoky Ha Long.
Klára Kutačová
Kompetence jsou od toho, aby se překračovaly...
Všeobecná sestra, Praktická sestra, Zdravotní sestra, kdo co dělá, a kdo se v tom má vlastně orientovat, proč by to mělo zajímat pacienty a záleží na tom vůbec?
Klára Kutačová
Záchanáři českého zdravotnictví
Už jsem to asi párkrát psala, že spolu s titulem záchranáře dostanete ještě bonusově i kvalifikaci Praktické sestry (dříve Zdravotnického asistenta). Dnes se podíváme na to jak se toho občas někdo pokouší zneužít.
Klára Kutačová
Jak zvýšit sesterskou prestiž?
Prý je potřeba zvýšit prestiž sesterského povolání, aby začalo více lidí uvažovat vůbec o studiu tohoto oboru a následně přecházeli do praxe.
Klára Kutačová
Kdo má těžší práci?
A bylo dřív vejce, anebo slepice? Asi tak by se dala shrnout neustávající debata o tom, kdo má těžší práci, a tedy si (ne)zaslouží vyšší ohodnocení na pozici nelékařských pracovníků.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Americký podmořský dron inspirovaný rejnokem už není jen vize, prošel testy
Americká společnost Northrop Grumman dokončila testy podvodního plavidla bez posádky (UUV) s...
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa