Stromy

Trochu jiná poslednina. Asi pod vlivem dnešního počasí mi před očima vyskakují různé dojmy. Není to zamyšlení, jen dojmy.

Stromy

Ty, co se tyčí i ty, které se krčí

Vykřičníky v krajině

Skryté v lese jako zrnko písku na pláži

Ten, který se oknem ložnice

vidím rvát s poryvy větru

Ty, které tuším, když hučí les

Siluety jako japonérie

proti tmavnoucí obloze

Ty letní, kterým ševelí husté listí,

na podzim se převlékají do šatů

navržených Jacksonem Pollockem.

Zimní větve jak artritické prsty, mlčící,

přemrzlé a praskající pod tíhou sněhu

Na jaře se překotně budí, voní, raší,

křičí zpěvem ptáků…