Je to daleko, ale teče tam skutečná krev a umírají skuteční lidé. Už tam neprobíhá speciální vojenská operace ani válka, probíhá tam genocida.
Scénář na horor.
Šílený megaloman vraždící muže, ženy a děti jen tak z plezíru. Kradoucí armáda, banda ničící vše, na co sáhne. Brutální zvířata mučí a zabíjejí koho se jim zamane. Vláda složená z individuí jejichž jediná kvalifikace je prolhanost. To není scénář hororu, to je popis člena OSN, člena rady bezpečnosti, stále ještě člena mnoha mezinárodních organizací.
Jak dlouho bude mezi sebou mezinárodní společenství tolerovat teroristy vyhrožující jadernými zbraněmi. Rusko není velmoc, je to anomálie. Bohužel nukleární anomálie. Anomálie se buď vystavují, nebo odstraňují. Šílenci se léčí a ti nebezpeční se izolují. Lhářům se nenaslouchá a neuděluje slovo na mezinárodních fórech. Bezcharakterním barbarům bez špetky svědomí nemůžeme ponechat ani trochu vlivu na rozhodování mezinárodních organizací.
Kdyby tato novodobá horda, páchající neuvěřitelná zvěrstva nebyla nukleární, mezinárodní společenství by bezesporu již dávno zasáhlo. Takhle necháváme všechno na Ukrajincích a svědomí si utěšujeme tím, že jim poskytujeme materiální pomoc a vyslovujeme podporu. Uvidíme kam nás to dovede. Mám obavy, že ač nechceme či se spíše bojíme budeme nakonec do konfliktu zataženi. Ruská drzost a zoufalost vyplývající z neschopnosti přeroste únosné meze.
Je nějaká cesta, jak se tomu vyhnout. Je, absolutní izolace Ruska, ale k tomu není politická vůle. Autoritativní režimy vidí precedens, který ospravedlňuje jejich vlastní jednání a krátkozrací nacionalisté příležitost k získání výhod. Pravděpodobně nakonec všichni spláčeme nad vejdělkem.
